Markéta Olbertová: Hodnocení žáků ve školním vzdělávacím programu ZŠ Gajdošova I. ("Výchovy" neznámkujeme)

Téma hodnocení se stalo pro školu, ve které jsem působila jako ředitelka, stěžejní. Při tvorbě školního vzdělávacího programu tak vznikalo postupně několik verzí popisu způsobu hodnocení našich žáků a také verzí kritérií hodnocení, které upřesňovaly funkci hodnocení v různých předmětech. Zásadním problémem, se kterým se škola zpočátku potýkala, byla nejednotnost v názorech učitelů na hodnocení, kritéria hodnocení, přístup k hodnocení jako motivaci žáků. Mnoho času jsme tedy strávili diskuzemi a zpřesňováním pohledů na tuto problematiku.

Markéta Olbertová (linkedin.com)

Konsenzus je zaznamenán ve školním vzdělávacím programu:

„Učitelé Základní školy, Brno, Gajdošova 3 přistupují k průběžnému hodnocení vzdělávacích činností žáka s vědomím motivační funkce hodnocení a jeho formativní funkce. Jako přirozenou součást hodnocení rozvíjejí sebehodnocení a vzájemné hodnocení. V hodnocení výsledku vzdělávání berou na zřetel úroveň dosažených cílů základního vzdělávání (dále jen ZV), jak jsou uvedeny ve školském zákoně (ŠZ), rámcovém a školním vzdělávacím programu (dále jen RVP a ŠVP).“ (vybráno z ŠVP)

Slovní hodnocení žáků v prvním období

V prvním období (1.–3. ročník) jsme se rozhodli jít cestou slovního hodnocení. To ale znamenalo přesvědčit o správnosti tohoto kroku zákonné zástupce žáků. Ti očekávají od svých potomků v první třídě samozřejmě úspěch (tedy samé jedničky). Při setkáváních v mateřských školách nebo také v naší škole jsem rodičům na besedách trpělivě vysvětlovala výhody slovního hodnocení, nebezpečí stanovování žebříčků a srovnávání žáků. Mluvili jsme o podpoře takzvané vnitřní motivace k učení, kterou se snažíme posilovat, a rozebírali jsme, proč je to důležitější než závislost na motivaci vnější.

Hodnocení žáků ve „výchovných předmětech“ ve druhém období a na 2. stupni

Ve 4.–5. ročníku pokračuje slovní hodnocení ve výchovných předmětech. Shodli jsme se na tom, že chceme, aby byli žáci motivováni se pohybově, výtvarně a hudebně rozvíjet bez ohledu na jejich nadání. V těchto předmětech hodnotíme žáky velmi citlivě, posuzujeme možnosti každého z nich, sledujeme jeho posun. Když např. na začátku roku neodlepí žák při šplhu nohy od země a v pololetí vyšplhá do poloviny tyče, je to obrovský pokrok, který je třeba ocenit.

Postoj pedagogů k hodnocení žáků je patrný v ukázce specifických kritérií pro předmět tělesná výchova. Nenajdeme zde žádné limity, žebříčky. Uvádím příklad hodnocení výborný a dostatečný[. Je zde patrná tendence ocenit zlepšení žáka, jeho posun, jak bylo zmíněno výše.


Celý text naleznete zde