Syndrom vyhoření je definován jako stav fyzického, emocionálního a mentálního vyčerpání, které je způsobeno dlouhodobým působením stresujících faktorů, zátěžových situací, emociálně náročných situací. Nejčastějším spouštěčem je kombinace velkého očekávání a chronických situačních stresů. Častým spouštěčem jsou také stále se zvyšující požadavky, které jsou na zaměstnance kladeny zaměstnavatelem, nebo které si osoba na sebe klade sama. Příčiny syndromu vyhoření spojené s prací pedagoga vycházejí z požadavků na práci pedagoga a také jsou spojené s jeho pracovními podmínkami.
• konflikt rolí, který má spojitost s emocionálním vyčerpáním a depersonalizací
• nejasnost rolí, která vyplývá z chybějících kritérií, podle kterých by byla hodnocena kvalita práce učitelů
• přetíženost prací
• atmosféra ve třídě, ve škole (např. agresivita žáků)
• práce s kolegou/kolegy trpícími syndromem vyhoření
• špatné mezilidské vztahy na pracovišti
• velký počet žáků, dětí ve třídě
• hluk
• nízký plat
• nízká prestiž povolání
• ohraničené možnosti profesního růstu
• typ školy (dle výsledků výzkumů, např. Lavian, 2012, Krasiczyńska, 2010 in Hreciński, 2016, se ukazuje, že učitelé škol speciálních trpí více syndromem vyhoření než učitelé běžných základních škol)
• stupeň školy (dle výsledků výzkumů, např. Mandal, 1999, Rey, Extremera, Pena, 2012, se ukazuje, že učitelé 1. stupně základní školy trpí v menší míře syndromem vyhoření než učitelé 2. stupně základní školy nebo učitelé na střední škole).
• lokalizace školy (dle výsledků výzkumů, např. Feitler, Tokar, 1982, Tucholska, 2009, se ukazuje, že učitelé pracující v malých městech, na předměstích a na vesnicích trpí v menší míře syndromem vyhoření než učitelé pracující ve velkých městech)
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat