„Pomoc asistenta potřebuje zhruba jedenáct procent žáků základních škol. Odhadovaných jedenáct procent odpovídá zhruba osmdesáti až devadesáti tisícům žáků, kteří potřebují pomoc, již jim nemůže dát učitel. I kdyby se o jednoho asistenta nakonec dělili tři, ale i třeba pět žáků, pořád to dělá dvacet až třicet tisíc asistentů. Přitom v realitě, nyní, kdy začal třetí rok inkluze, jich na školách působí zhruba osmnáct tisíc. Ministerstvo školství zjišťuje, že je to drahé, a školy zase, že sehnat asistenta (bez ohledu na kvalitu) je poměrně náročný a často nesplnitelný požadavek,“ píše Julie Hrstková v Hospodářských novinách.
Julie Hrstková (repro ČT) |
Ve skutečnosti je výběr jednoduchý. Stát se musí rozhodnout, jestli chce podporovat různě znevýhodněné děti, což bude nutně stát podstatně víc, než s čím doposud počítal ať už ve výdajích na platy učitelů, nebo na odměny asistentům. Nebo se může rozhodnout, že jim pomáhat nebude, protože na to nemá, protože jsou jiné a důležitější výdaje, které může z rozpočtu zaplatit. Potom část nákladů na výuku opět převezmou rodiče a školství bude ještě více sociálně podmíněné, než je teď.
Prakticky je lepší co nejvíc věcí vyřešit hned v zárodku, přímo u dětí. Protože to, co stát nedá teď do dětí, zaplatí později dospělým. V lepším případě na rekvalifikační kurzy, v horším na dávkách. Obojí vyjde ještě dráž než inkluze.
Komentář naleznete zde
1 komentářů:
Zdravá selská a pravdivá úvaha. Kdyby politici měli kritické myšlení a nikoli spřátelené narcistické zájmy na půl volebního období, ušetřil by stát miliardy.
Podobné je to s mateřinkami, kam mají matky odkládat své děti, aby nezměškaly kariéru. Příjdou na to politici a úředníci, že dítě potřebuje matku u sebe a matka zabezpečení, a že dítě potřebuje oba rodiče nestejného pohlaví, aby z nich vyrostli psychicky zdraví lidé?
Na to nepotřebujete mít ani kdoví jak odborné psychologické vzdělání, aby byl uznán fakt přirozeného řádu věcí. Vždyť i novináři chápou tyto zákonitosti a mezi řádky je sdílí s běžnými čtenáři v médiích. Běžný člověk to tedy dávno ví.
Příklad: Alain Delon, který dnes slaví 83. narozeniny, je umělec tělem i duší. Geniální francouzský herec ale v běžném životě nepatří zrovna mezi Mirky Dušíny. Láme ženám srdce na potkání, občas se zaplete do nějakého maléru a pro urážky nechodí daleko. Do velké míry se na tom určitě podepsalo jeho dětství – rodiče se rozvedli, když mu byly čtyři roky. Oba dva si pak našli brzy nové rodiny a on mezi nimi pendloval.
Zdroj: www.prozeny.cz
Okomentovat