Jan Korda: Systém hodnocení ve Smysluplné škole

Příspěvek přináší inspirativní způsob hodnocení ve Smysluplné škole, která díky svému inkluzivnímu zaměření neustále zdokonaluje svůj systém hodnocení dětí. V článku naleznete pojmenovaná kritéria kvalitního hodnocení Smysluplné školy, podle kterých autor článku srovnává dvě nejběžnější formy hodnocení – klasifikaci a slovní hodnocení. Autor zároveň představuje novou formu hodnocení, splňující stanovená kritéria, kterou ve škole ověřují.

Jan Korda (zs-ln.cz)

Výsledkem našeho tvoření je pět důležitých kritérii hodnocení, která jsou neměnná, ač forma hodnocení není a nemusí být stejná u všech učitelů a ve všech třídách.

Aby hodnocení žáků bylo smysluplné, musí splňovat tyto požadavky:

• Mělo by sloužit jako důležitá zpětná vazba pro učitele, rodiče a žáky (musí být přiměřeně časté, musí vést k efektivní práci).
• Mělo by motivovat k další práci (žák má šanci opravit svůj výkon při naplňování očekávaných výstupů, pracovat s chybou).
• Mělo by přihlížet k individualitě žáka (tj. být co nejpřesnější, což neumožňuje běžná klasifikace 1–5, kde škála hodnocení je příliš úzká; volíme hodnocení formou širší škály, např. procenta, body, doplněné slovním hodnocením, tento způsob hodnocení umíme převést na klasifikaci).
• Mělo by být spravedlivé (jsou dána jednoznačná kritéria, která stanovuje učitel písemně na začátku školního roku, jsou zřejmá pro děti i rodiče).
• Mělo by být zvládnutelné pro učitele a přinášet jasné a vypovídající informace pro rodiče a děti.

Základní pravidla hodnocení jsme nemuseli měnit ani s legislativními změnami spojenými se společným vzděláváním, neboť do takto nastaveného hodnocení se vejdou všechny děti školy, tedy i žáci se specifickými vzdělávacími potřebami, do kterých zařazujeme žáky s handicapem i s nadáním.

Jako ve všech školách jsme se na začátku přemýšlení pohybovali mezi klasifikací známkami a slovním hodnocením. Klasifikace známkami je určitě dobrou rychlou zpětnou vazbou pro rodiče i děti a je dobře zvládnutelná pro učitele, škála pěti stupňů/známek je ale příliš úzká. Zařazuje většinu děti do 4 skupin (s tím, že pátá skupina je extrémní) a není možné ohodnotit individuální posun dítěte. Klasifikace známkami je také nespravedlivá, neboť jednička v jedné škole nemusí odpovídat dovednostem jiného jedničkáře v jiné škole. Můžeme dát jedničku dítěti s SPU, které splnilo jednodušší test než ostatní děti? Je spravedlivé dát dítěti s SPU jedničku z českého jazyka na vysvědčení, když při hodnocení musíme respektovat specifické jazykové chyby dětí s dyslexií? Ruku v roce s tím jde i motivace, kterou má hodnocení podle našich cílů splňovat. Klasifikace je podle nás motivační hlavně pro jedničkáře, neboť některé děti i jejich rodiče se hroutí a ztrácejí chuť se učit u první dvojky na vysvědčení. Ve vyšších ročnících se to samozřejmě posouvá, ale zkuste motivovat k celoživotnímu vzdělávání děti, které neustále bojují s tím, aby nepropadly. Většina učitelů samozřejmě odpovídá, že je to spravedlivé, celý rok nic nedělaly, tak ať propadnou. Když však v hudební výchově ohodnotíte dítě spravedlivou čtyřkou z výchovného předmětu, stěžují si nejen rodiče, ale zvedají obočí dokonce i inspektoři z ČŠI. Tak jak ten chudák učitel má klasifikovat!?

Stejně jako klasifikace známkami má i slovní hodnocení své plusy a minusy. Zhodnotíme si ho spravedlivě podle našich stanovených kritérií – cílů hodnocení. Plusem slovního hodnocení je větší šance popsat individuální posun dítěte. Říkám „šance“ proto, neboť slovní hodnocení není automaticky hodnocení, které splní toto kritérium. Záleží na tom, jak je napsané, a v tom je největší problém slovního hodnocení. Dobře napsané slovní hodnocení, které opravdu pojmenuje, co dítě umí, kam došlo, jaký byl jeho přístup při vyučování, jakou mělo domácí přípravu, jak se chovalo ke kamarádům atd., je pro učitele velmi administrativně náročnou činností, kterou mnohdy ocení více rodiče než samotné děti, a někdy ani ti rodiče. Slovní hodnocení není pro rodiče a děti očekávající zpětnou vazbu, neboť rodiče i děti očekávají jednoduchou zpětnou vazbu a „román“ na vysvědčení tím rozhodně není. Ostatní kritéria hodnocení / cíle hodnocení (motivace, respekt k individualitě a spravedlnost) splňuje dobře napsané slovní hodnocení lépe. Pokud slovní hodnocení opravdu popisuje individuální pokrok každého dítěte a učitel v něm nesrovnává hodnocené dítě s jiným dítětem, je takové hodnocení spravedlivé. Zároveň hodnotící výroky typu „dnes jsi udělal mnohem méně chyb než v předchozím diktátu, slovní úlohy jsi podle náčrtku pochopil správně…“ děti povzbudí a nevezmou jim chuť k dalšímu učení, i když diktát nebyl bez chyby a slovní úlohu nespočítaly.

Je zřejmé, že každá z uvedených forem hodnocení má své úskalí i výhody, že obě nesplňují všechna námi stanovená kritéria hodnocení a že musíme vytvořit vlastní formu hodnocení. Tvorba nám vyhovující formy hodnocení vychází z předchozí analýzy dvou hlavních forem hodnocení. Jelikož slovní hodnocení splňuje podle nás tři z pěti stanovených kritérií, vycházíme při tvorbě z tohoto typu hodnocení. Hledáme tedy formu slovního hodnocení, která bude pro učitele administrativně méně náročná a dětem a rodičům dá očekávanou zpětnou vazbu.


Celý text naleznete zde