Hana Lišková: Zápis do 1. třídy – ano, ne, jak a proč?

Nelze příliš zasahovat do rodinného prostředí a upravovat postoje a chování rodičů a prarodičů. Pokusme se upozornit alespoň na některé nežádoucí momenty, které se odehrávají ve školských zařízeních, tedy v mateřské škole a na základní škole. Obě instituce zosobněné v učitelích se jistě snaží o zodpovědný a profesionální přístup. Přesto se často setkáváme s nežádoucími jevy v rámci přípravy předškoláků a vlastního průběhu zápisu do základní školy.

Není dobré upravovat program pro kognitivní rozvoj předškoláků podle nevhodných požadavků základní školy (při zápise) nebo podle nesprávných zažitých požadavků ze strany rodičů a prarodičů. Zásadně chybná je představa o vnímání a určování kvantity (množství). Častým nešvarem, který pramení z neznalosti věci, je požadavek na vyjmenování číselné řady. Známe výroky babiček: „Náš Frantík už umí do dvaceti“. To je obrovský omyl. Frantík zvládá většinou pouhé vyjmenování slov za sebou, tedy mechanicky naučenou „báseň“, která nemá příliš význam pro rozvoj dítěte (kromě rytmizace) a navíc s určováním kvantity nemá nic společného. Naopak je to dovednost mnohdy matoucí, protože dítě odříkává v rychlém tempu naučená slova, zároveň odpočítává v tempu pomalejším, a tudíž konkrétní množství neodpovídá slovnímu označení.

Je třeba se od těchto nešvarů odpoutat a nedávat k těmto nesmyslným úkonům v rámci zápisu do školy žádnou příležitost. Stejně tak zápis číslic není žádoucí, dítě se bude učit psát pod odborným vedením učitelek I. stupně základních škol. Je smutné, když se učitelky mateřských škol při práci s předškoláky řídí tím, co podivného jejich děti v předchozím roce u zápisu zažily, co je u zápisu učitelé „zkoušeli“. Výrok jedné maminky, že její chlapec byl u zápisu zkoušen 90 minut a že už si nemůže na všechno vzpomenout, co po něm chtěli, je více než varující.


Celý text naleznete zde