Emiliana Rodríguez Morales : Pro děti, které nemají dobré prostředí doma je učení se empatii klíčové

„Naše organizace pomáhá učit děti, učitele i dospělé sociální a emoční dovednosti pomocí speciálně sestavených programů. Také se snažíme tyto programy vyhodnocovat, abychom věděli, jak moc jsou efektivní a v neposlední řadě spolupracujeme s vládou a dalšími organizacemi, aby o našich aktivitách panovalo co největší podvědomí,“ říká Emiliana Rodríguez Morales, vědkyně a jedna z vedoucích postav školské reformy v Mexiku, které se povedlo prosadit nový předmět sociální a emoční dovednosti. Rozhovor vedla Silvie Kadlčíková.

Emiliana Rodriguez Morales (youtube.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Kdy se děti začínají učit sociální a emoční výchovu?

Začínají už ve školce, když jsou jim tři roky. Samozřejmě se náplň učiva a požadavky liší podle různých úrovní. Na začátku se děti učí pojmenovat své emoce a postupem času se snaží určit, co je spouští a jak s nimi dále pracovat.

Můžete popsat, jak taková hodina probíhá?

Na základních školách se výuka hodně liší, protože se od učitelů očekává, že ji přizpůsobí konkrétnímu kolektivu a okolnostem. Například si děti sednou na zem a představují si, že jsou hora. V návaznosti na to zkoumají jednotlivé části těla, což jim pomáhá si uvědomit, jak se cítí. Nebo může učitel přinést plakát a děti ukazují na to, jaké emoce zrovna pociťují a společně o tom diskutují.

Jak jsou vůbec žáci v takovém předmětu hodnoceni?

Předmět je umístěný ve všeobecném vzdělávacím plánu v sekci osobní rozvoj společně s tělesnou a výtvarnou výchovou, takže se k hodnocení nepoužívají známky. Dokonce se neučí ani podle učebnic. Vždy je ale potřeba mít nějaký důkaz, že dítě předmět absolvuje, takže mezi různými výstupy je třeba i to, že žáci hodnotí sami sebe. Také jsou zde nějaké úrovně, kterých musí dítě dosáhnout, takže učitel je schopný říct, zda splnilo požadavky nebo ne, ale smysl spočívá v tom, aby se dítě ze svých chyb poučilo a pracovalo na nich, než aby nesplnilo předmět.

Empatie znamená, že člověk může chápat emoce a vcítit se do někoho jiného. Jsou vůbec lidé schopni se něco takového naučit ve škole, když třeba čelí nedostatku empatie ze strany rodičů?

Empatie je vrozenou součástí člověka, a dokonce i zvířat. Nemáme problém se vcítit do lidí, co jsou jako my. Problém nastává, když potkáme někoho, kdo je jiný nebo má jiné názory. A pochopit takového člověka stojí úsilí, které se ale dá trénovat. Pro děti, které nemají dobré prostředí doma je učení se empatii klíčové, jelikož škola pro ně může být právě takové místo, kde se mohou rozvíjet.


Celý rozhovor naleznete zde