„Za těch 32 let, co jsem učila, neustále narůstalo papírování. Tvořilo skoro 50 procent mé práce. Spíš než asistentku k dětem bychom bývali potřebovali sekretářku. Taky si myslím, že by školy měly mít větší volnost v tom, co zařadit do výuky. Třeba dějepis, to je průšvih – na prvním, na druhém stupni a potom i na střední škole se natřikrát omílají stejné věci a dojde se vždycky jen do konce druhé světové války. Ty děti slyší třikrát o Hunech a o Keltech, ale o novodobých dějinách, které jsou podle mě z dějepisu nejdůležitější, nemají ponětí,“ říká v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni Lucie Řehořová, která má za sebou více než třicetiletou praxi učitelky. Pracovala ve školce, v družině, na prvním i na druhém stupni. Nejraději vzpomíná na patnáct let strávených ve speciální škole pro děti s poruchami učení.
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Co ještě ve škole chybí?
Finanční gramotnost. Moji žáci byli často z rodin, které měly exekuce, byly v dluhové pasti a ty děti to braly jako samozřejmou věc. Co bylo fajn, byl nový předmět čtení s porozuměním, který tehdy začínal. Čtenářská gramotnost českých dětí je mizivá, vyrůstá celá generace, která neví, co čte. Měla jsem žáky, u nichž bylo jasné, že jsou schopni podepsat papír, aniž by věděli, co podepisují. V celé naší společnosti chybí hodnoty, ideály.. a tohle dětem předat, to je – aspoň na základce – důležitější než celé učení.
Co jste měla jako učitelka nejvíc na mysli?
Učitel by měl být především spravedlivý. A měl by si být vědom toho, že může uškodit na celý život. Když blbě naučí rovnice, tak se tolik neděje jako když ublíží dítěti nešetrným slovem. Nebo když dovolí, aby někomu ubližovala třída. Tím jsem se trápila každý večer – jestli jsem někoho nezranila, jestli jsem něco nepřehlédla, protože u nás měly děti často těžké rodinné podmínky. Snažila jsem se mít blízké a otevřené vztahy i s rodiči. Pro některé je třeba třídní schůzka noční můra, mají na školu špatné vzpomínky. A o co mi ještě hodně šlo – aby se všechny děti dostaly na školy, pro které mají vlohy.
Celý rozhovor naleznete zde
4 komentářů:
Lidi, kteří si o sobě myslí, že rozumí světu, jsou podobně omezení, jako lidé, kteří sami sebe považují za slušné...
Na výkon? Tak před 30 lety.
Ad Jiri Janecek - Souhlas! A eufemismus "omezení" se vám povedl! ////
Odhaduji, že porozumění vedlejším větám může napomoci něčemu dalšímu, třeba i tomu slavnému "porozumění světu". (Při studiu cizích jazyků jsou vedlejší věty VELICE důležité!) Zatímco pomocí "porozumění světu" se k porozumění vedlejším větám budete dostávat obtížně. ////
Tenhle předmět "čtení s porozuměním" musí být výborná věc. Jen mi vrtá hlavou, jak je možné, že čtenému textu rozumí ty generace, které ten předmět neabsolvovaly. ////
Připadá mi, že "především spravedlivý" učitel, pokud není Superman nebo Profesor X, vynakládá úsilí nesprávným a neefektivním směrem. Představte si situaci, že z patnácti studentů v učebně nějakých pět v zadní řadě páchá nepravosti. Učitel načapá jednoho z nich. Načapaný student se hájí, že prý nezlobil sám. To může a nemusí být pravda u učitel to v tom okamžiku nemůže vědět. Má se snažit být spravedlivý a vyšetřovat? Já tvrdím, že nemá vyšetřovat a má "osolit" toho jednoho načapaného. Velice nespravedlivé, že? ////
Paní učitelka je kouzelná, možná přesně charakterizuje českou školu.
Ad výuka novodobých dějin:
Rok 89 a 90. léta většina z nás zažila. Rozumíme jim? Jistě časem bude v učebnicích pro ZŠ 17. listopad, Havel, Klaus - ale moc to nevyhrajem.
Ad exekuce, finnační gramotnost:
Kde se vzalo zadlužení a exekuce? Asi to nebylo špatnou výukou ve školách a výuka ve školách to taky úplně nezachrání.
Okomentovat