Do nedávna jsme se pokoušeli zjednodušovat a všechny naše současné žáky označovat pojmem „síťová generace“. Už to ale není možné. Vlastnosti dětí, které vyrůstaly se stolním počítačem připojeným k internetu ve svém pokoji, se od těch, které si počítač nosí stále sebou, začínají výrazně lišit. My učitelé je nutně potřebujeme znát, máme-li být schopni tyto děti pozitivně ovlivňovat. Bohužel panuje dost velká nejednotnost v pojmech a datech. S určitým zjednodušením lze říci, že první tzv. „síťovou“ generaci narozenou v 80. letech 20. st. lze ztotožnit s generací Y (později též označovanou jako mileniálové), po níž následuje generace Z, která byla zpočátku nazývána pro změnu iGenerací.
Bořivoj Brdička (youtube.com) |
Jednou ze zásadních změn je chování rodičů. Zatímco u generace Y byla typickým chováním ochrana před nevhodnými (online) vlivy, která zvyšovala problémy jejích příslušníků při pozdější snaze o osamostatnění, rodiče generace Z jsou si většinou již vědomi faktu, že snaha o izolaci dětí je jen iluzorní. Typicky se je proto snaží na obtíže systematicky připravovat. V tom by samozřejmě měli být ve shodě se školou. Důsledkem je zřetelně zodpovědnější přístup generace Z k budování vlastní digitální stopy...
K hlavním závěrům průzkumu patří:
• Že se v životě obejde bez univerzitního diplomu, si myslí 40 % příslušníků generace Y, ale jen 25 % generace Z.
• Generace Z preferuje video (YouTube) jako výukový nástroj (59 %), zatímco generace Y dává ještě přednost učebnicím (60 %).
• 41 % příslušníků generace Z (na rozdíl od 29 % u Y) si přátele hledá prostřednictvím sociálních sítí na celém světě.
• 60 % příslušníků generace Z chce pomáhat znevýhodněným lidem (na rozdíl od 48 % u generace Y).
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
Gramofon a rozhlas neznamenaly (úplný) zánik koncertování nebo novin, Film neznamenal (úplný) zánik divadel. Televize ani počítačová síť nenamenaly (úplný) zánik jiných médií. Každá z těch vécí poznamenala v kladném i záporném slova smyslu příslušné generace.
Generace Z je znevýhodněna internetovými klapkami na očích i uších, žije částečně ve virtuálním světě a ztrácí schopnost přirozené mezilidské komunikace a práce z různými informačními zdroji. Nékdy se hovoří až o tzv. digitální demenci. I ona generace Z potřebuje pomoc starších a zkušenějších i péči rozumných státních institucí, aby té digitální demenci příliš nepodléhala.
J.Týř
Péči ROZUMNÝCH státních institucí možná potřebuje (a možná nepotřebuje), ale každopádně ji nedostane. Z jednoduchého důvodu - žádná (pomoc poskytující) rozumná státní instituce neexistuje. ////
Co se týče pomoci starších a zkušenějších, upozorňuji na významný rozdíl mezi pomocí vyžádanou a nevyžádanou. Na nevyžádanou "pomoc" jsem alergický, a nedivil bych se, kdyby na ni byla alergická i dotyčná generace. ////
Okomentovat