Vážený pane ministře,
Asociaci speciálních pedagogů byly její partnerskou organizací Unie zaměstnavatelských svazů poskytnuty k připomínkám koncepční materiály Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2019-2023 (údajně pracovní verze) a návrh novely vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.
Oba dva materiály jsou v pasážích týkajících se vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami velmi rozdílné kvality.
Dlouhodobý záměr, tak jak je v pasáži řešící vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami zformulován, zjevně vychází jen minimálně z odezvy praxe. Pomineme-li, že akcentuje pouze poradenská zařízení, která jsou v očích autorů záměru, dle tohoto textu, tím nejdůležitějším prvkem vzdělávání a speciální školy staví do role pouhých "strávníků" financí, za něž by se mohlo vzdělávat více žáků v běžných školách, neobsahuje ani relevantní koncepční informace, jakým způsobem společné vzdělávání v běžných základních školách realizovat. Obviňující tvrzení, že se poradenská zařízení (v tomto případě speciálně pedagogická centra) stala jakýmisi náborovými kancelářemi pro vstup do školy, která centrum zřizuje, je přímo nehorázné, neboť zpochybňuje profesionalitu pracovníků v těchto zařízeních. Nejsou pro ně totiž uváděny žádné výsledky šetření, vychází pouze z domněnek autorů.
Sociální inkluze je samozřejmě dobrý cíl, s nímž je třeba začít již v základní škole. Nicméně je třeba také vědět, že integrovat, či inkludovat nelze pouze dle přání státních orgánů a nestátních neziskových organizací. Jedná se o velmi náročný proces, kterému musí, pokud jej chceme zbavit samoúčelnosti, předcházet důkladná příprava nositelů vzdělávání. To se sice snaží realizovat ministerstvem přímo řízené organizace a některé neziskové organizace, ale činí tak poněkud nešťastně. Účastníci vzdělávacích programů si stěžují, že jejich semináře nemají potřebnou úroveň, že jim jsou vykládány věci, které znají a při podrobnějších dotazech se jim dostává pouze nejasných, mnohdy i protiřečících si odpovědí.
Zkušenosti nejen z našich zemí, ale i z mnoha zemí evropských dokládají, že integrovat, a tedy společně vzdělávat lze žáky s tělesným postižením a s určitými formami smyslového postižení. Široká shoda ale panuje v tom, že žáky s mentálním postižením v podmínkách běžných základních škol lze vzdělávat jen velmi obtížně a podmínkou je odborná připravenost pedagoga v této oblasti.
Převažuje zkušenost, že když jsou inkludováni žáci s mentální retardací do běžných tříd základních škol, případně jsou kladeny neadekvátní nároky na žáky s hraničním intelektem či výraznější poruchou soustředění a pozornosti, permanentní "život na chvostu úspěchu" je naprosto demotivuje a vede je k odporu vůči škole, záškoláctví a předčasným odchodům ze vzdělávání. Zde se opět odráží nepřipravenost při zavádění společného vzdělávání bez zkušeností z praxe. Takový způsob se možná může dařit ve školách s malým počtem žáků ve třídě, ale ne ve většině škol s dvaceti a více žáky ve třídách.
Proto, pokud se nezmění pregraduální příprava budoucích učitelů na vysokých školách a nebude odrážet aktuální společenské potřeby ve vzdělávání a také následný způsob dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, jen obtížně můžeme čekat výraznější úspěchy v rámci společného vzdělávání.
Za Radu Asociace speciálních pedagogů
PaedDr. Jiří Pilař, předseda pražské sekce ASP
Další informace naleznete zde
5 komentářů:
Když úřední sektor více než 20 let nechápe, že zaplavuje inteligentní posádku školy, tedy pedagogy a ředitele "papírovým smogem", a že je potřeba s tím něco razatně udělat, no řekněte, .. co pomůže tomu, aby pochopil podmínkový a kompetenční stav "svého školství", a vytvořil reálné podmínky pro případně zdravou inkluzi?
Např. odebráním asitentů, pro úsporu peněz, to fakt nepůjde. Dokazuje to jen, že rezort přemýšlí do úrovně statistiky, ale ne do úrovně individuálních potřeb každého žáka (jak proklamuje), .. a optika smyslu a kvality je nad jeho současné možnosti?
Resort přemýšlí do úrovně peněz! Prvotní je ušetřit!!! Už 20 let.
A ne už 30 let?
Pane Vaňku, zkuste si představit, že to máte na povel. Peníze prostě nejsou. Armáda chce miliardy na novou techniku, důchodci chtějí přidat, mosty v havarijním stavu, dálnice v havarijním stavu, špatná úroda - zemědělci budou potřebovat dotace k přežití, atd.
Já se domnívám, že učitelům by se nemělo lhát a říci jasně, že peněz je v rozpočtové kapitole dost. Takové ty řeči o tom, že dáváme na vzdělávání nejmenší část HDP ze všech zemí OECD jsou velmi jemně řečeno zavádějící. Ono se to dobře poslouchá, ale když se člověk podívá na data, zjistí zajímavé věci. Například, že na vzdělávání jde okolo 11% státního rozpočtu, podobně jako ve Finsku. Jenže ve Finsku je ten státní rozpočet v poměru k HDP mnohem vyšší. A já se domnívám, že nízký podíl státního rozpočtu na HDP je (relativní) výhodou do budoucnosti.
Ale dost bylo vysvětlování. Peněz je v rozpočtové kapitole školství dost, ale:
1) Mrhá se prostředky na nesmysly (inkluze, přiblblá školení, mentoringy, školení o ničem, RVP, ŠVP, průřezová témata, zkrátka čerpačské aktivity, které dítě neviděly ani z okna polepeného reklamou).
2) Pod tajňouskovým heslem "všem studium na košt", nám více než 50% studentů, kteří nastoupí na VŠ tuto nedokončí. Máme studentské cestovatele po všech možných oborech i neoborech, kteří nejsou zvyklí ani pracovat, ani se učit. To odčerpává minimálně desítky procent nákladů na terciální vzdělávání.
3) Antielitářský rovnostářsko-sluníčkový přístup importovaný z EU a hojně propagovaný nejrůznějšími užitečnými idioty nám táhne k maturitám 80% populačního ročníku. Pod sluníčkovým heslem "každý má právo být kým chce" a "dejme šanci všem" se drží naprosto zbytečné kapacity v situaci, kdy je nedostatek učitelů a mnohde učí všichni, kdo mají dostatečný počet děr a hýbou se.
4) Dotují se sportovní svazy, kde často mizí peníze v kanálu.
Proto si myslím, že náprava je jednoduchá. Vrátit zpět elitní vzdělávací proces založený na výkonu (asi jako mají v Číně, Singapuru, Hong-Kongu a Jižní Korei - zkrátka tam, kde se vyrábí polovina high-tech výrobků, včetně těch domněle amerických) s výběrovými školami, s přijímacími i výstupními zkouškami. Snížit povinnou školní docházku na 8 let. Zaříznout všechny ty čerpačské chobotnice, všechny ty rádoby občanské aktivisty a experty, kteří kritizují, aby vytvořili dojem vlastní nepostradatelnosti. Zaříznout všechny ty reformy a reformy reforem a ponechat jen to základní - výuku a její kontrolu v podobě kontroly výstupů. Existence všech těch ústavů a vzdělávacích úřadů a inspekcí rovněž nepovažuji za odůvodněnou. Bílé knihy teoretiků a samozvaných vizionářů opravdu nepotřebujeme. Cílem je efektivní veřejný vzdělávací systém, který je založený na výkonu a nezávislý na socioekonomickém statusu studentů (ovšem nezávislý ve smyslu deterministické závislosti, nikoli že budeme zase vytvářet úřady na vyrovnávání šancí s tabulkami s bulharskými konstantami, aby se zase poblouzněnci nažrali, všechno vypadalo jako rovné až rovnější a skutečnost zůstala stejná).
Okomentovat