Anna Mainingerová: Barnga – možnosti integrace a asimilace do společnosti/skupiny

Jde o simulační hru, ve které dostanou jednotlivé skupinky účastníků různá pravidla (ač o tom neví). Když se mezi skupinami podle určitého klíče přesouvají, zažívají změny, konflikty i nepochopení a musí se s nimi vyrovnávat z pozice člověka, který se adaptuje na nové prostředí, i z pozice člověka, který spolupracuje a obecně funguje s lidmi, kteří se adaptují.

Anna Mainingerová (arpok.cz)

1) Účastníci se rozdělí do minimálně tří či čtyř skupin, pokud je více žáků, může být až 6 skupin (v každé skupině 3–5 osob). Každá skupina se rozsadí k jednomu stolu/lavici. Zavedeme pravidlo, že se nemluví! Můžeme říci, že se jedná o hru na komunikaci a že žáci od této chvíle nesmí mluvit ani nic psát (mohou komunikovat posunky).

2) Každé skupině rozdáme pravidla hry (Příloha 1). Každá skupina má trochu jiná pravidla s rozdílnými instrukcemi o tom, kdo začíná, kdo vynechává kolo, kdo smí házet dvakrát a jak se sčítají body. Je ale vhodné, aby to žáci netušili (tváříme se, že všechny skupiny mají stejná pravidla). Pravidla si žáci v každé skupině přečtou, čte si je každý sám pro sebe. Stále upozorňujeme, že mluví jen vedoucí aktivity (učitel), účastníci mlčí!

Upozorníme účastníky, že se mají snažit pravidla co nejlépe pochopit a zapamatovat si je, protože před hrou jim budou odebrána. Zdůrazníme zákaz mluvení v průběhu celé hry a vybereme pravidla zpět. Každé skupiny se přitom tiše individuálně zeptáme, zda je jim vše jasné a zda mají nějaké dotazy.

3) Rozdáme každé skupině hrací kostku, tužku a tabulku k zapisování výsledků (Příloha 2). Zahájíme hru – hráči v každé skupině hází kostkou a zapisují si dle pravidel získané body do tabulky. Trváme na tom, že spoluhráči nesmí mluvit či psát. Mohou ale komunikovat posunky (v tom jim nezabraňujeme, ale ani je k tomu předem nenavádíme).

4) Během každé hry se hraje vždy pět (když je méně času, tak 4) kol. Hráči na konci sečtou získané body. Podle toho, jak hra dopadne, mění určití hráči místa u stolů – doporučujeme zadat, že ten, kdo získal ve své skupině nejvíc bodů, se přesune k sousednímu stolu (přesuny probíhají dle směru hodinových ručiček).

5) Až se žáci přesunou, oznámíme, že hrajeme dále. Rozdáme zase každé skupině tabulku k zapisování výsledků a zahájíme další hru. Jelikož má každá skupinka odlišná pravidla, bude pravděpodobně docházet ke konfliktům nově příchozích s původními členy skupiny. Necháme žáky, ať neshody a konfliktní situace řeší sami, jen je upozorňujeme, že nesmí mluvit. Po skončení hry zase necháme hráče sečíst body a ten s nejvyšším počtem bodů se přesune k vedlejšímu stolu.

6) Hrajeme další hru, průběh stejný jako v předchozím bodě. U této poslední hry se smí mluvit. (Pokud je málo času, je třetí hra tou poslední a smí se u ní mluvit). Po skončení poslední hry si účastníci sednou do kruhu k reflexi.

Pozor! Aktivita může svádět k pohledu – jeden stůl = jedna země. To rozhodně nemá být cílem. Je třeba se proti tomu vymezit, různá pravidla mohou být v různých rodinách, školách, klubech, sportovních týmech. Jde obecně o moc a pravidla ve skupině.

7) Reflexe a vyhodnocení: Vyhodnocení v plénu, možné použít mluvící předmět. Je třeba si jasně zvolit cíl reflexe. Nejdříve se ptáme těch osob, které měnily místa, potom těch, kteří zůstali sedět, následně celé skupiny a postupně můžeme zařazovat otázky, které mají přesah nad zážitky ze hry a dostávají se k tématu adaptace, osobních zážitků a fungování pravidel a společnosti.


Celý text naleznete zde