„Ještě před deseti lety jsme měli osm zájemců o jedno místo, mohla jsem si vybírat podle toho, jaký měl zájemce přístup k dětem, jakou měl náturu nebo jak dokázal poskládat hodinu. To už ale vůbec neplatí,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz ředitelka pražské základní školy Martina Thumsová. Tématem rozhovoru je nejenom kritický nedostatek učitelů, ale také otázky vyučovacích metod, domácích úkolů, známkování nebo dlouhodobých cílů školství.
 |
| Martina Thumsová (zsmendelova.cz) |
Odhaduje se, že na školách aktuálně chybí až pět tisíc učitelů. Jaká je situace u vás?
U nás je situace také špatná, učitelé chybí, kvalifikovaná náhrada se už skoro nedá najít. Minulý školní rok jsme zaměstnávali 75 % učitelů s pedagogickým vzděláním, dřív to bylo třeba 95 %. Teď přijímáme i absolventy středních škol nebo lidi s inženýrským titulem, kteří si musí dodělat zkoušku podle toho, co chtějí učit. Například učitelé jazyků zkoušku C1 a metodický kurz. S těmito lidmi pak intenzivně pracujeme. Doporučujeme jim další vzdělání, chodí do hodin, jsou vedeni po stránce didaktické, metodické a vzdělávají se ve vztahu k dětem. Z takových lidí se mohou stát dobří učitelé, i když nemají dostačující vzdělání.
Pokud vám odejde učitel, jakým způsobem se snažíte najít za něj náhradu?
Máme inzeráty například v Učitelských novinách, ale třeba i na Bazoši (internetový bazar, pozn. red.). Oslovujeme známé a rodinné příslušníky. Vím, že si lidé informaci předají. Musíme před děti někoho postavit. I když jsem horovala za to, aby měli všichni učitelé vysokoškolské vzdělání podle zákona o pedagogických pracovnících, praxe mi ukazuje, že se dá pracovat i s jinými profesemi.
Co by se ve školství mělo změnit?
Neznáme cíle školství, nevíme, kam směřuje. Nemáme národní plán a každou chvíli se vše mění. Paní Valachová měla nějaký cíl, předtím měl jiný plán pan Dobeš ... každý nový ministr chce změnit svět a to je špatně. Měli bychom mít vizi na dvacet let dopředu.
Celý rozhovor naleznete zde
1 komentářů:
Milá paní ředitelko,
v 60 letech končím ve školství z opačného důvodu (4 roky před důchodem!).
Už přes 11 let působím na školách pouze jako zástup za MD (v pořadí na druhé škole). Bohužel v našem kraji nemám kam znovu nastoupit a ve svém věku se do Prahy určitě z druhého konce republiky nepohrnu.
Půjdu na pracák a tam musím vydržet až do řádného odchodu do starobního důchodu. Nebo si říkám, kdyby mě zaměstnali v Lidlu, vezmu to na chvíli na přežití, ale rozhodně už ani nemám zájem ve školství pokračovat. Žádných pořádných peněz jsem se nedočkala (přes 30 let jsem krmena samými sliby - učím nepřetržitě 35 let - vím, o čem mluvím). Od roku 2012 nevím, co je osobní příplatek, pouze holý tarifní plat (2 roky jsem draze dojížděla za prací na snížený úvazek, jen abych mohla ve školství zůstat) a o nějakých odměnách si mohu nechat pouze zdát.
Ty zástupy za MD se konaly mimo mé rodné krajské město (učitelé se tu pořád ještě spíš propouštějí, než nabírají!). I toho dojíždění do menších měst za nemalé peníze a velkou ztrátu času mám ažaž. Nikdo to nezohledňuje. Jsem z toho už unavená, neboť od roku 1988 pracuji také doma na vedlejšáky, abych se z těch mizerných peněz ve školství jakž takž držela nad vodou. Hlavně z nich momentálně sanuji to nehorázně drahé dojíždění do práce.
Proč pan Babiš nedá slevu na jízdném pracujícím lidem? Jezdím denně přeplněným autobusem, ve kterém se vezou téměř zdarma žáci a senioři, a plně platící lidé středního a předdůchodového věku musí třeba i hodinu stát, protože není kam si sednout. Už mě něco takového uráží.
Okomentovat