„Dodnes, když se svých studentů ptám na vysvětlení některého jevu, argumentují často dědictvím komunismu. Slýchám to často v debatách, v hospodách, v médiích. Stále se nám hrozně hodí termín "postkomunistická země" nebo blok. Což je zvláštní, protože letošních sto let naší státnosti můžeme oslavit jako země, která má za sebou komunismus již bezmála třicet let. Třicet let, to je celá generace. Třicet let netrvala ani první republika. První republika trvala přesně dvacet let, 1918-1938, a podívejte se, co vše se za tu dobu stihlo,“ píše Tomáš Sedláček v Hospodářských novinách.
 |
| Tomáš Sedláček (vlada.cz) |
Co se stihlo za první republiky, je zejména vtisknout nám ideál, něco, na co se můžeme jako národ zpětně ohlížet, k čemu se můžeme vracet, že se máme na co odvolávat. Jistě je toto období idealizované, ale my skutečně byli ostrůvkem demokracie a prosperity v Evropě. Tenkrát jsme my byli vzorem - v obou těchto oblastech. Za těch dvacet let jsme si vydobyli skálopevné místo a naše identita nebyla postavena na nějakém odporu vůči něčemu.
Kde se vlastně chceme vidět za sto let? Na co chceme být hrdí? Ve srovnání s první republikou jsme toho moc nepostavili, třeba Praha je krásná, ale spíše v tom, že se jí podařilo uvést do původního stavu, nic moc nového se zde nepostavilo. Přitom máme veškeré předpoklady k tomu, být výrazným státem, který se dokáže přátelit a domluvit se svými sousedy (tedy budovat Evropskou unii).
Je už na čase přestat svalovat naše viny na komunismus, byť je to nesmazatelná část našich dějin, za které si můžeme zejména my sami. Možná se nám potom začne lépe dýchat. A možná se za sto let opět vrátíme mezi elitu národů, kam jsme kdysi patřili.
Celý text naleznete zde
9 komentářů:
Že za naše dějiny si můžeme zejména my sami je nesmysl. Jeden z několika v tom článku. ////
Ano, budeme se přátelit s visegrádskými zeměmi. Možná dokonce i s Rakušany. Evropskou unii ať si buduje pan autor s Merkelovou a s Macronem. ////
Opravdu, ve srovnání s první republikou toho demokratický režim moc nepostavil. A ve srovnání s obdobím komunismu ještě méně. Jenom státní dluh roste nade všechny meze. O to usilovněji páni demokrati na období komunismu plivou. ////
Ano, je na čase přestat svalovat naše viny na komunismus. Ve školství (a možná i jinde) je na čase "špendlíčkem hrabat". ///
A my ostatní už aspoň víme, s jakým kocourkem máme tu čest.
Kdo jsou ti MY OSTATNÍ? Anonymní sluníčkářský nick Petr, který si osvojil mykání (plural maiestaticus, majestátní plurál)?
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Majestátní_plurál
Obávám se, pane Týři, že lingvistika nepatří k vašim silným stránkám.
Pojem mykání
Slovo: mykání
Upozornění: vložil uživatel prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.***** a ověřil editor
Význam:
• numerální transpozice při níž jedinec o sobě hovoří nebo i píše v množném čísle
• rozvolňování textilního materiálu až na jednotlivá vlákna
https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/mykani
Ale no tak, nicku Petře, když člověk místo dojmů vychází z pojmů, bývá jeho představa o vnějším světě zpravidla realitě bližší. Na tom není nic divného. Stačí jen nemít hlavu v písku nebo zobák v něčí kapse. I vy si můžete něco přečíst, dbát na to, co je pravda a nebýt za vola nebo (a) za trolla:
Myslím, že anonym Petr je a) autoritativně a urážlivě se vyjadřující "blb", který nezná význam některých elementárních pojmů a, než néco plácne, ani si jejich význam neověří nebo (a) b) osoba, která záměrně šíří bludy.
Letí netopýr nocí a najednou bum - narazí do stromu. Sebere se, srovná křídla a letí dál. A za chvíli zase - prásk do skály. Zatřese hlavou, sundá si z uší sluchátka a říká: "Sakra, já se s tím walkmanem snad jednou přizabiju."
Nevím, kde tento anekdotický příběh vznikl. Víme však, že po skončení evropsky orientované vlády Jiřího z Poděbrad na českém umu zejména v důsledku nejednoty a zaprodanosti části české šlechty profitovali například Habsburkové, po Bitvě na Bílé hoře např. Sasko a také země, do kterých byl nucen se uchýlit J. A. Komenský. Víme, že ze zrad části české šlechty po Bílé hoře se Česko vzpamatovávalo téměř 300 let...
http://www.ceskaskola.cz/2015/09/jiri-tyr-s-jsme-spojeni-jde-o-odlozit.html
Kde se vlastně chceme vidět za sto let? Na co chceme být hrdí? Ve srovnání s první republikou jsme toho moc nepostavili, třeba Praha je krásná, ale spíše v tom, že se jí podařilo uvést do původního stavu, nic moc nového se zde nepostavilo. Přitom máme veškeré předpoklady k tomu, být výrazným státem, který se dokáže přátelit a domluvit se svými sousedy (tedy budovat Evropskou unii).
Je už na čase přestat svalovat naše viny na komunismus, byť je to nesmazatelná část našich dějin, za které si můžeme zejména my sami. Možná se nám potom začne lépe dýchat. A možná se za sto let opět vrátíme mezi elitu národů, kam jsme kdysi patřili.
Souhlasím a poznamenávám k tomu: V každé historicķé epoše českého státu se našla skupima zrádců, kteří v zájmu osobních výhod zrazovali veřejný zájem i za cenu zrady jeho suverenity, samostatnosti. Jsem rád, že tohle MY dnes zní i z vládních kruhů.
Okomentovat