Škola je příliš důležité místo na to, aby se tam učitelé mohli flákat, říká Robert Čapek

„Mám pocit, že se hodně učitelů i ředitelů bojí dělat něco svobodně. Přitom český školský systém je dost svobodný. Jho je někdy zcela zdánlivé nebo rozhodně ne tak velké, jak se zdá. Pokud učitel někoho nezmlátí, může si v podstatě dělat, co chce. Když si to obhájí. A to je možná ten problém. Musí být připraven na to, že se ho někdo zeptá, proč dělá to a to a umět to vysvětlit. Nebát se, neříkat si předem, tohle mi nedovolí vedení, tohle mi nedovolí rodiče. I když samozřejmě je fakt, že dobré vedení školy, které učitele podrží, je dobrý základ,“ říká pedagog a školitel učitelů Robert Čapek v rozhovoru pro Akademii Lidových novin.

Robert Čapek (repro DVTV)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Nonšalantně používáte slova jako „soft skills“ a kompetence, přitom nad nimi mnozí učitelé i veřejnost ohrnují nos.

Z toho já ale neuhnu. Chápu, že učitelům se kompetence znechutily při zavádění Rámcového vzdělávacího programu – což ale nebyla vina RVP, ale toho, jak s tím mnohé školy špatně zacházely. Kompetence jsou ale prostě základní pojem. Soft skills by se možná dalo říct česky, chápu, že cizí slovo může někoho iritovat, takže řekněme měkké dovednosti. Ale že je má škola učit, o tom nemůže být pochyb.

Pojďme se u Rámcového vzdělávacího programu zastavit. Zní to poněkud suchopárně, ale jedno z bolavých míst současného školství je právě tady. Proč mnohé školy nepřijaly nebo nepochopily RVP, základní dokument, který popisuje, jaké výstupy by naše školství mělo mít, a který je odborníky vesměs považován za dobrý, moderní?

To vím docela dobře, protože jsem u toho byl, školil jsem koordinátory škol při zavádění RVP a vytváření školních vzdělávacích programů, které z něj vycházejí. RVP měl přinést školám svobodu, možnost vybrat si cestu, kterou se ve vzdělávání budou ubírat. Jeden výstup, různé cesty. Výuka se na školách mohla rozrůznit, už tomu nebránily osnovy. Šlo to směrem posilování autonomie, což by každý milovník svobodné výuky měl ocenit. Stát zkrátka udělil školám velkou volnost, i v mezinárodním měřítku to byl poměrně ojedinělý počin. Bylo v plánu, že sborovny budou o nové strategii školy diskutovat. Ovšem mnohé školy s touto svobodou neuměly naložit. Neumělo si poradit ani vedení, ani učitelé, ani koordinátoři celého procesu. A o své vůli, nebo svou bezradností, svobodu školy nevyužily a dobrovolně se vrátily do dob, kdy jim někdo diktoval, co mají dělat. Takové školy si stvořily školní vzdělávací programy, které vypadají jako staré osnovy, a sami si tak na sebe upletly bič. Narvaly je učivem tam, kde měly být dovednosti. RVP neříká, co mají učit, ale jejich ŠVP jim to nařizuje. Zatímco školy, které tu šanci uměly uchopit, to velmi nakoplo. RVP totiž škole, která ví, co chce, pomáhá. Já si pamatuju, jak na školení koordinátorů, které jsem vedl, nejdřív jezdili velmi schopní lidé – dobré vedení školy zareagovalo rychle. Postupně se za ty dva roky přípravy kvalita účastníků seminářů zhoršovala, až nakonec tam byly samé s prominutím „ovce“. A ty vyžadovaly už jen radu, „jak vyplnit tabulky“. Musím říct, že k tomuhle formalismu přispívají mnozí řadoví inspektoři, protože tlačí na unifikaci. A zároveň, paradoxně, vůbec nehlídají to, aby se do ŠVP nedostávala masa „učiva“, kterou RVP vůbec nenařizuje. Což bych viděl jako jejich úkol.

Hodně učitelů na vašem semináři zmiňovalo jako jeden z hlavních důvodů, proč něco nejde, kontroly inspekce. Je inspekce opravdu tak konzervativní orgán?

Když si čtu doporučení současné ČŠI, musím říct, že to zní skoro jako esence progresivních metod.
Samozřejmě se ve flotile inspektorů najdou ti zkostnatělí, ale mnozí učitelé se jen ohánějí inspekcí, aby se alibisticky vymluvili ze své špatné výuky a nevadí jim, že používají ty nejméně motivující – a také nejméně efektivní – metody. Jiné ostatně neznají. Co je ale skutečný problém, který jde proti smyslu RVP a vrací české školství zpátky, jsou jednotné přijímačky na střední školy. Ty vytvářejí tlak na učitele, aby se snažili do dětí nalít co nejvíc učiva, které se pak bude zkoušet, nebo jim dávají další alibi, proč výuku nemohou vzít do vlastních rukou. Už takto mnozí učitelé neměli moc odvahy, tohle jim bere i tu trochu, co měli.


Celý rozhovor naleznete zde