Diagnózu pojmenovanou jako porucha chování má podle posledních údajů přes 9200 žáků základních škol. Tato porucha v sobě ukrývá podle pedagogicko-psychologických poraden širokou škálu projevů. Takoví žáci mají narušený vztah k okolí i k sobě, trpí depresemi, nesoustředí se, jsou impulzivní, nemají motivaci se snažit. Dopouštějí se pak šikanování spolužáků, vandalismu, utíkají ze školy i z domova a častěji sahají po drogách. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) proto začíná školit lektory, kteří by s takovými žáky přímo ve škole pomáhali. Reportáž přinášejí Lidové noviny.
 |
| Klára Laurenčíková (youtube.com) |
Smyslem inkluze je skutečně udržet děti s jakýmkoliv handicapem, i s problémových chováním, v běžném vzdělávacím proudu. Pokud je dítě například na vozíku, pomáhá mu asistent. Na zlobivé děti se ale zatím moc nemyslelo. Řada dětí ovšem ani nemá od odborníka stanovenou diagnózu. Učitelé tak mnohdy boj s tímto problémem prohrávají.
ČOSIV proto začíná školit lektory, kteří by s takovými žáky přímo ve škole pomáhali. Spustila výcvikový kurz zaměřený na vzdělávání dětí s výchovnými problémy. „Toto téma je učiteli velmi žádáno, lektoři by měli po dvouletém výcviku působit ve všech krajích,“ řekla předsedkyně společnosti Klára Laurenčíková. Dostupní by tak měli být v každém regionu, jen tak má podle ní jejich poslání smysl.
Celý text naleznete v Lidových novinách
8 komentářů:
Lektoři školám nepomohou. Leda tak od peněz. Žáci "s poruchou" budou nadále likvidovat vyučování na českých školách - ostatně, proto tam byli inkludováni. ////
Pomohla by rákoska, ale použitím rákosky by byl zmařen cíl inkluze - likvidace českého školství. ////
Takže za 2 roky přijde do školy lektor a poradí učitelům, co měli dělat před dvěma lety, a pak odejde radit na další školu?
Diagnóza konání ČSOIV je, myslím, hotova. Říká se tomu udržitelnost dotovaných projektů. Nejprve školství zprzníme (Systém RVP/ŠVP, Inkluze po česku...) a pak budeme léčit ty, kteří z toho "onemocněli". Po projektu "Tretry pro utíkající učitele" se těším na projekt "Studený obklad pro zbylé učitele". :)))
Žáci s poruchou chování potřebují především odborníky - speciální pedagogy, psychology, kteří s nimi budou pracovat v menších kolektivech. Třídy o počtu žáků 20-30 toto absolutně nesplňují. Naopak učitelé a někteří žáci z těchto větších kolektivů s přítomností žáků s poruchou chování budou potřebovat antidepresiva a psychiatry. Toto inkluze po českém způsobu nesplňuje.
Lektor je k ničemu. Školy potřebují vzdělané odborníky s praxí, kteří budou s dětmi pracovat. Kde je vezmou a z čeho je zaplatí?
pomoc jest velmi jednoduchá, a to povinná školní docházka pouze šest let a dostatek soukromých škol,kde si dokáží poradit,protože za to inkasují nemalé školné
Pánové Kocourku a Týři - naprostý souhlas. Je třeba trvale udržitelných projektů čerpání.
U rizikových forem chování či poruch chování (toto je psychiatrická diagnóza) je důležité všimnout si včas, že je dítě v nepohodě, že má problémy, Učitelé v základní škole by měli znát jeho rodinné zázemí, umět odhadnout, jestli je rodina schopná pomoci. Může se stát, že právě kvůli takové psychické nepohodě žáci ve škole selhávají, a pokud učitel stále tlačí na jeho výkon, situace se může rychle zhoršovat. Když je dítě ve škole permanentně okřikované, peskované, trestané, neúspěšné, není možné se mu divit, že se mu do školy nechce a že tam nakonec přestane i chodit.
Záškolák obvykle nesedí doma a neučí se, spíš se spojí s dalšími podobnými dětmi, vzniká parta, která hledá, jak by se zabavila a pobavila a k činnosti, která by byla u starších hodnocená jako trestná, je jen malý krok. Často jsou mezi dětmi, které přicházejí do středisek výchovné péče, děti tzv. hraniční. To jsou děti, které přes veškerá podpůrná opatření prostě v běžné škole a pod běžnými nároky selhávají. Poradny jim z ideologických důvodů nediagnostikují LMP, píší neuchopitelně o „širokém pásmu podprůměru“ aby nemusely dát doporučení pro zařazení do škol
zřizovaných pro tyto žáky. Děti tak v běžné škole trpí tak dlouho,
až je to prostě přestane bavit. Dnes u klientů středisek výchovné péče není 200 nebo 300 neomluvených hodin výjimkou.
Bývalo zvykem, že pracovníci SVP chodívali do škol a pomáhali řešit
problémy přímo tam. Nyní na to v Praze není čas, jsme zahlceni klienty, jejichž rodiče mají o naši pomoc zájem, protože se jejich dítě dostalo v rámci našeho školského systému do problémů. Doba, po kterou se mu
věnujeme, je individuální.
Navíc MPSV, kde paní Laurenčíková rovněž působí, vydává metodické pokyny kurátorům, kteří se za jejich hloupost a diletantnost mnohdy stydí. Ony totiž hraničí s nabádáním k podpoře zahálky a tím ohrožování mravní výchovy dětí.
Vlastně můžeme být za probíhající inkluzi rádi. Kdyby jí nebylo tolik klientů by střediska neměla. Takže vlastně můžeme být vděčni takovým praxe neznalým jako je paní Laurenčíková a členové její „odborné“ společnosti, jaký zmatek do školství vnášejí. Chtěl bych ji tímto požádat, ať už dámy nevymýšlí hranaté kolo a práci odborníkům nehatí svými nápady, viz. lektoři do škol pro poruchy chování apod.
PaedDr. Jiří Pilař
Okomentovat