„Musíme všemi silami podporovat ekonomický rozvoj a veškeré zisky dávat do školství, neboť úroveň výuky od školek po postgraduální vzdělání je u nás fatálně zanedbaná. Je absolutně skandální, co chybí v učebnicích i jak se vyučuje. Vše je drasticky podfinancované. Vzhledem k tomu, že jsme národ, který má na to, aby produkoval lidi, kteří dostojí novým evropským výzvám, aby byl ještě chytřejší a vzdělanější, než je, musí to být vládní priorita. A kromě toho bychom měli otevřít dialog o sobě samých,“ říká Martin Jan Stránský v rozhovoru pro Deník.cz. Mezi témata rozhovoru patří moderní dějiny, národní identita, schopnost vyrovnávat se s vlastní minulostí.
 |
| Martin Jan Stránský (wikipedia.org) |
Možná i proto jste se zapojil do zajímavého projektu, který by mohl napomoci zodpovězení mnoha otázek o naší národní identitě prostřednictvím rodinných historií. O co v něm přesně půjde?
Kdykoliv někdo mluví o tom, co to znamená být Čechem, vytahuje škatulky jako první republika, 2. světová válka, komunismus, postkomunismus. Nikdo se ale neptá, jak to prožívaly jednotlivé rodiny. To mě jako jednoho z posledních rodových mohykánů velmi zajímá. Vymyslel jsem proto projekt, v němž pozveme pět rodin, které budou zastoupeny minimálně třemi generacemi, a budeme se jich ptát na jejich vnitřní poměry. Rád bych se třeba zeptal dcery, jaký význam pro ni má, že její tatínek byl, nebo je, členem komunistické strany, stejnou otázku bych položil její babičce, budu se ptát, co to pro ně znamená být Čechem, kde se vidí v roce 2020, jestli je něco, čeho litují, a co si přejí pro vlastní děti. Bude to naprosto apolitický pořad, bez předsudků a odsudků. Vidím ho jako otevřený veřejný vědecký experiment. Co já vím, nikdo se na naše dějiny takto ještě nepodíval. Pracovní titul toho pořadu v Českém rozhlase zní Tři generace, jeden národ?, což podle mého názoru nabízí zajímavý pohled a může přinést velmi pozoruhodné závěry.
Nebojíte se, že to může být velmi drásavá sonda nejen do rodinných kronik, ale také do duše národa? Stačí si připomenout dokumentární cyklus ČT k devadesátinám Pavla Kohouta, který plasticky ukázal vývoj od nadšeného poválečného mládežníka a komunisty až po kritického exulanta a skeptického polistopadového navrátilce.
Nevím, jestli to budou drásavá nebo tvrdá odhalení, ale určitě jsou nezbytná. Tato zkušenost je totiž v postkomunistických zemích unikátní, francouzská rodina tím prostě neprošla, ta to má jasné. Němci to zažili, ale díky denacifikaci se odrazili ode dna a přijali roli učitelů. My svoji cestu pořád hledáme. Z osobní, ale i lékařské zkušenosti vím, že podobná zpověď velice dobře funguje už jen tím, že se téma otevře.
Celý rozhovor naleznete zde
6 komentářů:
my jsme se doposud nevyrovnali s vlastní historií 20. století
S poslední čtvrtinou absolutně ne.
Co to znamená vyrovnat se s historií?
Prostí lidé žijí a historie kráčí kolem nich. Občas na ně šlápne nebo o ně zakopne. Ale lidé se snaží přežít. Bez ohledu na režim. Někteří se skloněnou a někteří se vztyčenou hlavou.
Někdo se z historie poučí, jiný ji opakuje. Ale vyrovnání s historií je jen iluze.
vyrovnání se s historii = uvádět historická fakta a teprve poté tvořit ideologii a kakta a ideoologii držet od sebe,v těchto dnech jsme se opět krmili spoustou nesmyslů o roce 1938,které kdysi vznikly a měly "ulehčit" tvrdá fakta,po válce se beneš s gottwaldem dohodli udělat "tlustouu čáru" za minulostí ,a to se dodržuje dodnes,a tak máme mýty o 48,68,89 a dpstáváme se až do obsurdit,jakou budou oslavy 100 let státu,který neexistuje a který jsme si sami zničili,mnozí učitelé dějepisu any se vyhnuli výukou nesmyslů,tak je raději neučí vůbec,proč riskovat,obzvláště v polročilejším věku
Němci přijali roli učitelů, a M.J.Stránský vyrobí naprosto apolitický pořad. To bych nevymyslel. ////
"Fakta a ideologii držet od sebe"
Ideální stav. Ohýbání historie je bohužel součást současných mediálních sdělení.
Okomentovat