Zaměstnavatelé si stěžují na nízkou úroveň znalostí absolventů učňovských oborů. Při náboru ve školách naráží také na to, že většina učňů nechce po absolvování pracovat v oboru. Podnikům tak nezbývá než slevit z nároků na uchazeče o práci a zaměstnávat lidi bez potřebného vzdělání a zkušeností. A pak se i několik let věnovat jejich zaškolování. Reportáž přinášejí Hospodářské noviny.
„Mladí lidé po vyučení skoro nic neumí, nedávno například přišel číšník, který neuměl nosit talíře. Kulhají teoretické, ale hlavně praktické znalosti, nemají základy. Když ale mají zájem, většinou se velmi rychle zorientují, po půlroce je každý plnohodnotným členem týmu,“ vysvětluje šéfkuchař Martin Matys z restaurace Brasileiro U Radnice.
Jedním z nejohroženějších řemeslných oborů je v Česku čalounictví. Podle Ondřeje Pacáka, jednatele rodinného čalounického podniku Polstrin, není problémem jen malý zájem mladých lidí o obor, ale i nedostatek odborných učitelů. „Postupně stárnou a nemají za sebe nástupce,“ dodává. V loňském roce obor absolvovalo jen pár desítek učňů. Vedení firmy zaměstnává 42 lidí a hledá další dva pracovníky. „Aktuální situace na trhu je taková, že pro nás není nutné vzdělání v oboru, jakéhokoliv šikovného člověka rádi zaučíme,“ říká jednatel. Zaučení je podle něj potřeba i v případě, že firma nabírá mladé učně z oboru. Rozdíly mezi tím, co se mladí čalouníci učí ve školách, a tím, co čalounické firmy požadují, jsou značné. „Nové pracovníky musíme učit práci s novými technologiemi a odnaučovat je zastaralé postupy. To může trvat i rok a pro nás to znamená ztrátu,“ říká Pacák.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
To je překvapení.
Dnes, kdy na učební obory jdou nejslabší a nejproblémovější děti z populačního ročníku se někdo diví, že neumějí pracovat. Napište pravdu, že nechtějí pracovat vůbec. Proč taky. Sociální zaopatření jim vyhovuje a mnozí nikdy neviděli nikoho z rodiny pracovat.
Ve škole je nikdo nedonutí. Každý žák jsou peníze.
Učit učně je spíš drezůra dravé zvěře než výchova. Kdo by to dělal za ty peníze. A ještě každý teoretik ví, jak by se to mělo dělat lépe. Učitelé před vyhořením a důchodem. Kdo může uteče. Z mladých je málokdo takový šílenec. Navíc učňáky jsou před zavřením či optimalizací. Dvouleté obory a praktické školy téměř neexistují(většinou zanikly) protože mají žáky opravdu těžce znevýhodněné. Učiliště pomalu končí, protože každý chce maturitu a sedět v teple v kanceláři. Podpora nulová - jen aby se neřeklo. Inkluze přidala papíry, peněz jen na přežívání.
Odborný výcvik - nejsou odborníci - většina důchodců. Něco stojí materiál, takže učni koukají na stroje a teoretizují. Na materiál nejsou peníze v důsledku dlouholetých úspor ve školství. Dnes se praxe hází na fabriky. Tam když přijde žák, který je na obě ruce levý a mozoly má na zadku a palci, tak jsou z něj vyloženě nadšeni. A mají čas přesvědčovat mlaďochy zvyklé 10 let nic nedělat k práci.
Pak je pár učňů, kteří na to mají, dělají a chtějí dělat svůj obor a mají pracovní smlouvu už od druháku a firmy se o ně rvou.
Okomentovat