„Mě práci se dřevem naučil táta. No naučil, spíš mě nechal odmalička, abych mu pomáhal,“ říká Jan Pícha. Je v penzi, má šest vnuků a všiml si, že dnešní děti už pracovat rukama učí málokdo, měl nápad a teď už pět let vede truhlářskou dílnu ve Stanici techniků Domu dětí a mládeže v pražských Dejvicích. Dnešní děti jsou nemotorné, nemají sílu a jsou zpohodlnělé. „Když sem přijdou starší děti, třeba třeťáci, nemají výdrž, začnou řezat a za chvíli už nemůžou,“ říká Jan Pícha v reportáži magazínu Rodiče vítáni.
„V devadesátých letech obrovsky klesla hodnota manuální práce a lidé začali snít o profesích v marketingu, o rychlém zbohatnutí. Práce rukama byla najednou jen pro hlupáky, chytráci si našli jinou obživu,“ uvažuje Jan Pícha. S nástupem konzumnějšího životního stylu se začala zmenšovat i česká záliba v kutilství. „Myslel jsem si, že na vesnici se to ještě udrželo, ale dcera, která na venkově bydlí, mi říká, že i tam se domy dnes opravují halabala, díra se zastříká pěnou a je to,“ dodává.
„Já jsem chtěl být truhlářem, ale měl jsem dobré známky, tak mě rodiče i učitelé přesvědčili, abych šel na gymnázium, a pak jsem vystudoval i vysokou školu,“ říká vedoucí kroužku, který se nakonec k truhlařině dostal až se svými vnuky. Má jich celkem šest, od tří dcer. „Když jsme měli hotové tady to letadýlko, náklaďák a mašinku, vzal jsem je a šel to ukázat sem do dejvické Stanice techniků – mám to od domu kousek – jestli nechtějí, abych děti něco takového učil i tady. A oni hned že ano.“ Předtím tu kroužky měli až od sedmi let, nápad, že by se něco takového dalo dělat i s předškoláky, se vedení líbil.
To bylo před pěti lety. Nyní vede sedm kroužků tři krát týdně. Celkem kolem padesáti lidí, rodičů a dětí. Kromě toho, že děti pracují se dřevem, taky tráví čas s rodiči, dělají něco společně s nimi, což je velká přednost kroužků.
Děti by se podle něj měly víc setkávat s hmotným světem, a nezůstávat jen u virtuálního. „Když sem děti přijdou, diví se, že kulatina spadne, když delší část přečuhuje přes hranu stolu. Nejsou vůbec zvyklé manipulovat s věcmi a neznají přírodní zákony ze zkušenosti,“ říká. Podle něj by ve školách mělo být víc manuální práce, víc dílen. „Ale ne kvůli tomu, že to chce svaz průmyslu nebo asociace podnikatelů, protože jim chybí pracovní síla. Pro samotný rozvoj dětí,“ dodává.
Celý text naleznete zde
4 komentářů:
Plný souhlas.
Laborky a fyzika ze škol zmizely. Nahrazují je teoretizování a plané plkání nad teoriemi dneška. Učebnice a internet dětem realitu nenahradí. Sedět nad knihou je levnější než vyrábět vlastníma rukama.
Již jen s nostalgií vzpomínám na funkční lampičku vyrobenou v tzv. "dílnách". Mělo to smysl a v životě se to asi všem hodilo. Chtělo to však šikovného a podnikavého učitele.
Dnes je ovšem problém sehnat a zaplatit nějaký materiál, který by se dal v dílnách obrábět. Zajímalo by mě, jaké to má řešení. Protože už jen učit dnes výtvarnou výchovu na ZŠ je problém pro děti z nemajetných rodin. Školy dnes dětem už nic neposkytují. Měla jsem možnost před rokem 1989 učit neaprobovaně, tzv. pozemky, dílny, šití a výtvarku. Nic si děti nemusely nosit z domu, vše jsme jim poskytli ze školy. Když jsem učila výtvarku také chvíli 1997/8, spousta dětí si do hodin nic nepřinesla, pak celou dobu otravovala, škola jim už bohužel nic neposkytla.
jo v kapitalismu to je jiná písnička,to za brutálního bolševismu se zavolalo do družebního podniku a přivezli šroubky, hřebíky,dráty... z jzd prkna,překližku,polystyrén.....
Okomentovat