Už sedm let musí studenti podstupovat státní maturity. Letošní podzim ale může přinést klíčové změny. Ministerstvo školství začalo řešit, jak maturity promění. Odborníci resortu vzkazují: Nejdříve se podívejte, kdo u zkoušky propadá. K tématu se vracejí Lidové noviny.
 |
| Renata Schejbalová (repro ČT) |
Předseda Jednoty českých matematiků a fyziků Josef Kubát to ale vidí jinak. Podíval se, z jakých typů škol žáci nejčastěji propadají v maturitní matematice. Neúspěšných gymnazistů bylo kolem tří procent, na nástavbách a učilištích přes 50 procent maturantů. Tito studenti tedy podle něho mají uzavírat studium spíše mistrovskou zkouškou, která by stačila řemeslníkům.
Celý text naleznete v Lidových novinách
3 komentářů:
Každý hájí své zájmy.
Přitom si stačí uvědomit proč tady jednotlivé typy škol jsou.
Gymnázia jsou všeobecné vzdělávání s cílem pokračovat na VŠ.
Odborné školy jsou odborné vzdělávání s cílem jít do praxe.
Podle toho by měly vypadat prijimačky a maturita.
Dnešní maturita obtížností odpovídá faktu, že na maturitních oborech je 76% populačního ročníku. To je špatně.
Od roku 2011 nezvládlo novou maturitu ani na třetí pokus 23748 žáků. Všichni si to zavinili sami? To bychom s klidným svědomím mohli říci jen tehdy, kdyby obsah a cíle výuky na našich školách respektovaly základní principy komeniánské pedagogické tradice, ke které se naoko hlásíme. Je od ní však na hony vzdálena. Už od nižších stupňů ZŠ přestává systém školství respektovat fakt, že každý člověk je k učení různě disponován či indisponován, každá má jiné předpoklady, sklony, zájmy, sociální status atd. Poté, co se žáci naučí číst, psát a počítat, začne je tento systém srovnávat a třídit podle standardizovaných tradičních kritérií, která tuto různost předpokladů a podmínek jednak vůbec nerespektují, jednak vůbec nerespektují smysl toho, co se mají naučit. Záhy začneme dělat ze žáků odborníky na všechno. Že to není možné? Koho to zajímá! Že vzdělání a odbornost zdaleka není totéž? Ale vždyť tady máme stoletou tradici, a když jsme to zvládli my a naši předkové, tak to přece zvládnou i naši potomci. Proč? No protože to tak musí být. A basta! Proč bychom si kladli otázku, zda bychom třeba po dvaceti letech odmaturovali my? A kolik času bychom potřebovali, abychom se znovu k maturitě připravili? A jak dlouho by trvalo, než bychom zase většinu toho zapomněli?. Vždyť třeba většina mých spolužáků včetně mne odmaturovala z povinné maturity jen proto, že nebyly plošné testy. Jen je těžké se k tomu přiznat. Dokud nezačneme rozlišovat odbornost, tedy to, co potřebuje ten, kdo se daným oborem hodlá zabývat ve své profesi a má pro to předpoklady, a vzdělání, tedy to, co pro svůj život soukromý, profesní i veřejný potřebuje každý z nás, z místa se nepohneme. Budeme stát v cestě jak odbornosti, tak vzdělanosti. Z tohoto pohledu není vůbec důležité, jak zkoušku nazveme. Každý totiž by měl ve škole do určité míry dozrát. Jenže každý jinak. Zdravotník jinak než fyzik, historik či slévač. Těm 23758 neúspěšným maturantům se jako učitel omlouvám.
Jsou od ní však na hony vzdáleny.
Okomentovat