Eva Popelková: Český občan bez znalosti češtiny v základní škole – část 3

Školy hledají způsoby, jak si poradit s výukou žáků s nedostatečnou znalostí češtiny. Kromě žáků-cizinců přibývají i děti s českým státním občanstvím, kteří se vrací ze zahraničí s nulovou nebo velmi omezenou znalostí češtiny – tzv. OMJ (žáci s odlišným mateřským jazykem). Seriál článků dokumentuje na příkladu konkrétního žáka integraci do základní školy. Zaměřuje se na nastavení plánu pedagogické podpory (PLPP), nastavení individuálního vzdělávacího plánu (IVP) a je doplněn o příklady konkrétních metod, obsahu a organizace výuky.

Proces zapojování se do třídního kolektivu

Prvních několik měsíců byla Linda ve škole velmi plachá a tichá. Nijak výrazně se neprojevovala, s dětmi ani s učiteli téměř nemluvila. Po příchodu nové asistentky, kdy začala být výuka českého jazyka intenzivnější, získávala Linda postupně odvahu mluvit česky, nejdříve s asistentkou a později i s dětmi ze třídy a ostatními učiteli. V některých okamžicích se ale stále cítila velmi nesvá a nervózní. To se projevilo například v situaci, kdy měla vytvořit jednoduchou anketu ve své třídě a zaznamenat, jaké jídlo má kdo rád. Tento úkol nebyla schopna splnit, přestože jazykově by ho již zvládla.

Další věc, se kterou se asistentka na počátku ve výuce mimo třídu potýkala, byla nespolupráce ze strany Lindy. Nejspíše k tomu došlo z toho důvodu, že Linda nebyla v předchozím období příliš zapojena do společné výuky s ostatními dětmi, tudíž byla v hodinách pasivní a měla „volnější“ hodiny. Se změnou systému výuky jí nastalo náročnější období, kdy se po ní vyžadovala mnohem větší účast a aktivita. Tento problém ale naštěstí po krátké době odezněl a Linda si brzy zvykla na nový režim i práci s asistentkou.

Po roce

Za uplynulý školní rok udělala Linda obrovský posun. Na začátku školního roku nekomunikovala a nebyla se schopna domluvit s učiteli ani s dětmi. Možnost navštěvovat nějaký kroužek v domě dětí a mládeže v odpoledních hodinách, kde by se setkávala s dětmi a byla tak vystavena více českému jazyku, z důvodu nejistoty a plachosti odmítla. Postupně se ale čím dál více zapojovala do třídního dění. Dnes má ve třídě mnoho kamarádů, vtipkuje s nimi a dokáže jim sdělit jednoduchou formou, co potřebuje. Mnoha věcem už rozumí. Se spolužačkami chodí na kroužek patchworku a zúčastnila se s dětmi i školy v přírodě, kde si užívala výlety a aktivity se svými spolužáky.


Celý text naleznete zde
Předchozí části naleznete zde a zde