Řekl bych, že jako největší odbornice na historii vzdělávacích technologií se v poslední době etablovala Audrey Watters... Podle ní mají přetrvávající problémy vzdělávacích technologií hluboké kořeny v samotné pedagogice a datují se do počátku 20. století.
 |
| Audrey Watters (youtube.com) |
Jejich původ je třeba hledat již u Thorndika (Edward Lee Thorndike) a Deweye (John Dewey). Oba se jako významní psychologové ve 20. letech pokoušeli reformovat americké školství, každý ale na naprosto odlišných základech.
Thorndike jako behaviorista věřil, že chování člověka (stejně jako zvířat) lze ovlivňovat prostřednictvím vjemů a že výchova má být postavena na nácviku potřebných dovedností (znalostí), které lze exaktně definovat a v podobě vzdělávacího obsahu vpravit do kurikula. Podle něj jsou schopnosti každého jedince do značné míry determinovány původem, a proto musí existovat společenská hierarchie, v jejímž rámci ti schopnější řídí méně schopné. Zásadní roli mají instituce (univerzity) a státní byrokracie. Výsledky učení je možné měřit, nejlépe prostřednictvím standardizovaných testů, které eliminují individuální pohled hodnotitele.
Dewey jako progresivista (předchůdce konstruktivismu) naopak věřil, že by každý člověk měl bez omezení rozvíjet své schopnosti a že nejvhodnější výchovou je praktická činnost čerpající podněty z prostředí, v němž dítě žije. Již u něj se objevuje snaha motivovat a aktivizovat žáky řešením vhodných problémových situací. Obsah není třeba přesně definovat a výsledky sumativně testovat. Kvalita demokratické společnosti je přímo závislá na vzdělání všech.
Současný vývoj společnosti ovlivněný technologiemi ukazuje, jak je důležité, aby Deweyův odkaz vítězil. Bohužel to spíše vypadá, že opak je pravdou. Audrey Watters napsala doslova toto: „Vzdělávací technologie měly vždy blíže k Thorndikovi než k Deweyovi, protože celé školství funguje spíše podle Thorndika než podle Deweye. To znamená, že máme více instruktivismu než konstruktivismu, více testů s výběrovou odpovědí než projektů, více dohledu než práv.“
Celý text naleznete zde
8 komentářů:
Zde je podstata problému nejen českého školství. Chápete to? Čekal bych větší snůšku diskuse .. a ono, zatím, .. ticho.
Tak do té diskuse něco sám napište.
Když zde vidíte podstatu problému.
Já považuji tento rozpor za umělý a pravdu nemá ani jedna strana. Tudíž nevidím důvod komentovat další z mnoha "akademických" sporů.
Já to také takto nevnímám. Podle mě se ty údajné důsledky obou směrů vůbec nevylučují. Článek vnímám jako další z řady marketingových pokusů o přesvědčení čtenářů o správnosti něčeho bez jakýchkoliv argumentů.
Tak, jako je SLOŽITÁ biologická buňka, co všechno podmiňuje její ŽIVOT, že není jen gelovou kapkou, jak o ní smýšleli biologové před 100 lety, pak ještě více je složitá osobnost člověka. Není to jen někdo, kdo je podmiňován. Nemůže se tedy z takového přístupu těšit pedagogika. Tak jako od buňky nelze očekávat kdovíjaké nadpozemské funkční projevy, než které jsou tam naprogramovány, nelze očekávat od člověka kdovíjaká multifunkčnost, než která je mu "darována". Ano, jsou inteligentní lidé, kteří neumějí citlivě zpracovávat sociální podněty a jen težko rozumíé potřebám jiných lidí. Tady na tom plátku je taková přehlídka. Přesto je člověk více než kotlík miliard buňek, a proto nestačí, že si před pár desetiletími někdo všiml jedné ze zákonitostí, která osvítila behavioristy. Podmiňování je funkcí nižšího řádu, konstruktivismus je projev komplexnějšího pojetí inteligence (nejen IQ), ve kterém podmiňování hraje jednu z dílčích rolí. Proto je nelze řadit vedle sebe, ale za sebou. V různých vývojových etapách učení je ovládání podnětů pro účel učení potřebné, ale pokud se z toho stane rituál vedle nějž postavíte tomu odpovídající testování, pak jde o pedagogiku, která nestojí na celostním rozvoji osobnosti. Behaviorální poznání se dnes spolehlivě užívá k manipulaci s lidmi. Když ale svěříte člověku konstruktivní úlohu, vždy překročí(méně či více) své původní poznání. Rozvíjí znalost, která vychází z jeho zkušenosti (tvořivost pracuje s časem, kontextem, chybami, i vlastním hledáním kvalit) do které se počítají i prožitky, spojené s vlastní osobností. Tak jako pohled na člověka už není jen podle Freuda, tak pedagogika už není jen Hebartovská. Přístupů je mnoho. Ale některé jsou komplexnější a od svých uživatelů vyžadují poctivější a systémovější uživatelství, ne jen to účelové.
Premiér Babiš se dnes sešel v Bruselu s Billem Gatesem. Schůzka se údajně konala na Gatesovu žádost, protože chtěl na vlastní oči vidět člověka, který neumí psát na PC.
https://mobile.twitter.com/dojnice/status/1052651527683362816
Konstruktivista Gates si popovídal s behavioristou Babišem? :)))
„Behaviorální poznání se dnes spolehlivě užívá k manipulaci s lidmi.“
Humanistické nikoliv? Nejde o směr poznání, ale o konkrétní omezence, kteří informace zneužívají.
„Podmiňování je funkcí nižšího řádu, konstruktivismus je projev komplexnějšího pojetí inteligence (nejen IQ), ve kterém podmiňování hraje jednu z dílčích rolí. Proto je nelze řadit vedle sebe, ale za sebou……….Přístupů je mnoho. Ale některé jsou komplexnější a od svých uživatelů vyžadují poctivější a systémovější uživatelství, ne jen to účelové.“
Bylo by také dobré uvést, v čem komplexní vůbec není. Konstruktivismus je založen na vytváření individuálních konstruktů. Mám-li za to, že slon je pes, tak je to pes – objektivita podle konstruktivistů neexistuje. O tom, zda-li se jedná o inteligentní přístup, se můžeme dohadovat. Behaviorální poznatky mají alespoň obecnou platnost. Behaviorismus přitom nijak nadměrně nenadsazuji.
Pokud považujete některé přístupy a směry za lepší, stejně se nakonec dostaneme k hierarchickému modelu, kdy elita těch „lepších“ bude mít tendenci vládnout té „méně komplexní“ většině.
"Já bych považoval tento rozpor za umělý."
Já ne. Ovlivňuje totiž zcela zásadně nynější diskurz ve vzdělávání. Směr se zcela určitě kloní k behaviorismu. Z něj bují jako rakovina sociální inženýrství v režii průmyslu, elitářství a testokracie.
Ale tajnej, nedělaj se. Už se přiznal, že´je taky elitář a laťkovač, kterej eliminuje děti z budoucího vzdělávání, tak se uklidněj a daj si nedělní čajíček.
Voni nejsou bojovník za ideál rovnosti, voni sou bojovník o moc. Nazývejme věci pravými jmény. A vony ty testy vám tak ňák v tom uchopení moci brání. Už to je dobrý důvod pro to, aby existovaly.
Okomentovat