Koho můžeme označit za Čecha? Je to člověk, který plynule mluví česky? Je to ten, kdo v dospělosti pije pivo? Je Čechem člověk, který se v Česku narodil, ale celý život žije v jiné zemi, nebo snad ten, kdo se v ČR nenarodil, ale celý život zde prožil? Lze vůbec vymezit jasná kritéria, podle kterých Čecha poznáme? Anna Mairingerová přináší námět pro výuku na základní škole.
 |
| Anna Mainingerová (arpok.cz) |
Postup:
1) Začneme otázkou: Když někdo emigruje nebo se přistěhuje – kdy podle vás přestane být Čechem a kdy se jím naopak stane?
Zadáme žákům, aby se nad otázkou zamysleli zatím jen sami pro sebe (je možné i zadat, aby si každý svou odpověď napsal do sešitu – stačí jen dvě či tři věty).
Vysvětlíme žákům, že budeme říkat určité výroky a oni budou odpovídat pomocí škálové řady = v prostoru třídy se žáci rozestoupí na škály ANO/NE (odpověď ANO vyznačíme na jednom konci třídy, odpověď NE na druhém konci) podle toho, co si myslí.
Necháme vždy několik žáků zdůvodnit své stanovisko (ideálně tak, aby byly zastoupeny názory z obou konců škály). Poté pokračujeme dalším výrokem.
Metodická poznámka: Na tyto výroky neexistuje jediná správná odpověď, jde o to zamyslet se, jak vnímám identitu svou a identitu jiných lidí. Dbáme na to, aby žáci mluvili za sebe: „Toho člověka beru jako Čecha, protože… Toho člověka beru jako Čecha, když… Toho člověka nepovažuju za Čecha, protože…“
Metodická poznámka: Pokud máme ve třídě žáka, který spadá do nějaké níže uvedené škatulky (např. jeho rodiče pochází z jiné země), dbáme na to, aby měl možnost promluvit sám za sebe. Nepřipouštíme rozporování jeho vnímání sebe sama. Stejně tak ale neznamená, že když se tento člověk cítí/necítí jako Čech, že všichni ostatní lidé ve stejné situaci to budou cítit stejně – u každého člověka jde o individuální případ.
Metodická poznámka: Cvičení může být pro někoho matoucí, až frustrující, cílem je ale žáky přimět k zamyšlení, za jakých okolností koho považují za Čecha a z jakých předpokladů přitom vychází. V současném globalizovaném světě, kdy mnoho lidí postupně žije ve více státech, má stále více lidí rodiče různých národností apod. Je vhodné přemýšlet, zda a jak se mění naše vnímání národnosti člověka (i když jde o nelehké téma).
Výroky:
Myslím si, že Čech je ten:
• kdo se vystěhoval a žije už 40 let v cizině,
• kdo má jednoho rodiče Čecha a druhého třeba Francouze,
• kdo má oba rodiče Čechy a narodil se a žije v cizí zemi (třeba ve Španělsku nebo USA),
• kdo má oba rodiče cizince, ale narodil se a žije v ČR,
• kdo má české občanství,
• kdo mluví česky,
• koho ostatní označují za Čecha,
• kdo se cítí být Čechem.
2) Po ukončení škály se žáků zeptáme:
Existují nějaká kritéria, podle kterých je možné říci, kdo je Čech? Jaká?
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Já vidím důležitější otázku, co to znamená být Čechem? Co se tím myslí. (Svatopluk Čech?, Je moravák čech? Je to obyvatel České republiky?)
Teprve pak mohou řešit, kdy člověk Čechem je či už není. Chybí mi tu kritické myšlení namísto plané debaty.
Okomentovat