"Jsem inspirací pro řadu lidí, jak romských, tak neromských. Pro Romy jsem se stal motivací, aby šli studovat. Protože vidí, že jediný způsob, jak si získat respekt 'gádžů', je mít stejné nebo vyšší vzdělání jako oni. A pro Čechy jsem motivací, aby si uvědomili, že nejde házet všechny do jednoho pytle," říká hudebník Tomáš Kačo v reportáži Aktuálně.cz.
 |
| Tomáš Kačo (youtube.com) |
"Vůbec nic jsme neměli a žili jsme ze dne na den. Tyhle skromné začátky mi daly spoustu pokory, a tím mně vlastně pomohly," říká Tomáš Kačo. "Navíc vše, co umělec prožije, se odráží v jeho hudbě. Dneska už umí být technicky dokonalý kdekdo. Jenže to je jen forma. Ale důležité jsou také obsah a emoce," dodává.
Oproti tomu klavírista, který od tří let sedí za prvotřídním pianem, může mít v tomto ohledu problém. Rodiče mu poskytují "full service" a vozí ho po soutěžích, on zná jen cvičení a soutěžení, ale ne běžný život v jeho rozmanitých podobách. "Jak může vědět, co je smutek, naštvání, zklamání, touha? A o tom všem přece hudba je. Když tyto emoce ale neprožije na vlastní kůži, tak je jen předstírá, nebo se je snaží napodobit," říká Tomáš. Právě jedinečný prožitek skladby je jeho velkou devízou…
A najednou se objevila zprvu velmi bláznivá myšlenka - zkusit zřejmě nejprestižnější školu jazzové a populární hudby na světě - Berklee College of Music v Bostonu.... "Jak reálné bylo tu studovat? Bylo to, jako by vám někdo řekl: 'Co kdyby vám zítra přistálo na účet dvacet milionů dolarů?' Řeknete si, ha, ha, super, ale to se opravdu nestane!"…
Na Mezinárodní den Romů na škole zprodukoval koncert romské hudby... Pozoruhodné je vnímání Romů Američany. Podle Kačových zkušeností berou jinakost jako něco zajímavého, a být "gypsy" jim dokonce připadalo "cool". "No já jsem to nekomentoval, ale v duchu jsem si říkal, že by si to museli zažít na vlastní kůži, jak moc cool je to tady v Česku," poznamenává…
Jenže i po úspěšném absolvování Berkelee snil Tomáš dál o dalších cílech. A opět úspěšně. K největším tužbám klasických hudebníků patří vyprodat asi nejslavnější koncertní síň světa, Carnegie Hall na Sedmé avenue v New Yorku. I to se mu letos v únoru splnilo.
"Byl to úžasný zážitek. Ale také to pro mě znamenalo obrovskou zodpovědnost a velké břemeno na ramenech. Nejenže to bylo vyprodané, ale také proto, že jsem cítil hlasy milionů mladých hudebníků, kteří by si zde chtěli zahrát a je to jejich touha. Bral jsem to, že hraju i za ně, a cítil jsem nesmírnou vděčnost, že to mohu být právě já."
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat