„Když o někom slyšíte, že je nerozhodný, jak to vnímáte? Troufnu si říct, že negativně. Polovina lidí to tak vnímá proto, že nerozhodní nejsou a nechtějí být. Ta druhá polovina by to jako tak špatnou vlastnost nevnímala, kdyby odmala neslyšela, že „nemají tak dlouho váhat, mají to už dokončit, mají se rychle rozhodnout“. Hodně lidem se potom uleví, když jim řeknu: „Vy nejste nerozhodný, jen chcete vzít v úvahu co nejvíc informací, zvážit co nejvíc možností a ponecháváte si otevřená vrátka pro případ, že se změní situace,“ píše psycholožka Šárka Miková pro magazín Rodiče vítáni.
 |
| Šárka Miková (repro ČT) |
V naší společnosti, která jede na výkon, se lépe daří opačnému typu (do nějž patřím třeba já): těm, kteří mají potřebu uzavírat. Představa výsledku nám dodává energii, nepotřebujeme se v ničem babrat, ani se k tomu vracet, prostě si uděláme fajfku, a basta. Vypadá to efektivně, protože to rychle míří k cíli. Co když jsme ale rychlým způsobem došli ke špatnému závěru?
Chceme-li, aby se naše děti uměly přizpůsobovat měnícímu se světu, měli bychom svůj postoj k „nerozhodnosti“ přehodnotit. Takže milí rodiče, oceňujte u svých dětí, když váhají...
A vy, milí učitelé, spíše než správné odpovědi oceňujte šťouravé otázky. Nechte děti objevit, že většinou existuje více než jedno řešení a že důležitější než počet chyb, jsou důvody proč jsem je udělal – jen tak se z nich mohu poučit. Potřebujete v tom podporu? Rozhlédněte se po třídě. Těch, kteří vám s tím rádi pomohou, je víc než dost. Stačí jim dát prostor.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
Situace ve třídě: "Tak si tu proměnnou nějak pojmenujte", velí učitel, a nastává dlouhé čekání na váhavého střelce, který chce vzít v úvahu co nejvíc informací, zvážit co nejvíc možností a ponechává si otevřená vrátka pro případ, že se změní situace.
Nakonec učitel požádá nejbližšího normálního žáka, aby to udělal za váhavého střelce, který po dvou dalších hodinách odchází z učebny stále zadumán. ////
Možná by paní psycholožce, než začne radit rodičům, měl někdo vysvětlit, že RYCHLOST je jen další vlastností onoho rozhodnutí, vedle optimálnosti, a společně ty vlastnosti určují, zda je či není rozhodnutí dobré. ////
A nejspíš paní psycholožce nikdo nedokáže vysvětlit, že jsou situace, kdy více záleží na rychlosti nežli na optimálnosti rozhodnutí. Bleskový kontra korespondenční šach, a v reálu třeba vojenství (a obchodování na burze) kontra územní plánování. ////
Děti se to pravděpodobně naučí až v dospělosti, ale již z kraje by jim škola mohla sdělit, že by se to MĚLI učit - rozpoznat, jak rychle to které rozhodnutí potřebují. ////
Zdá se, že existuje jakýsi směr (vzdělávání?), kde panuje nadšení z toho, když si děti "objevují" triviality. Ale to, že existuje více různých správných řešení může dětem říci učitel, a rovnou má upřesnit, ve kterých situacích to platí. ////
Autorka článku zaměňuje přirozené predispozice člověka (k analytickému nebo syntetickému myšlení, respektive jejich vzájemný poměr) s neurotickým stavem nerozhodnosti. Rozlišit tyto dvě věci považuji za základ psychologické odbornosti a úspěšné praxe. Každý seriózní psycholog vám sdělí, že schopnost rozhodovat se, respektive činit závěry, je jedním z klíčových prvků duševního zdraví člověka.
Okomentovat