Renee Hobbs: Když neumíte s médii pracovat, jen obtížně se můžete stát občanem, který aktivně ovlivňuje veřejnou debatu

„Propagandou jsme přitom obklopeni i dnes, přitom ne vždy má negativní cíle: propagandu používají aktivisté bojující za práva zvířat, kdy se snaží aktivovat naše emoce, abychom téma začali vnímat jako naléhavé a podnikli kroky ke změně. Prvky propagandy v sobě nese třeba i kampaň #MeToo. Učitelé by studentům neměli vnucovat vlastní názor, ale mediální výchovu využít k podpoře akceschopnosti studentů, zájmu o demokracii, dění kolem nich, a dát jim do rukou nástroje, jak prosazovat vlastní názory a změnit, co se jim nelíbí,“ říká v rozhovoru pro týdeník Respekt Renee Hobbs, profesorka mediálních studií na University of Rhode Island v USA

Renee Hobbs (twitter.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jak konkrétně?

Pomáhala jsem teď například při projektu jedné mé studentky, která pracovala s dětmi ve čtvrté třídě. Představila jim malou dívku, která se léčí s rakovinou a leží v nemocnici. V hodině s ní udělali skupinový rozhovor přes Skype. Dívka dětem popisovala, co se s ní děje – že má rakovinu krve, jak ji lékaři léčí, jak dlouho v nemocnici bude a podobně. V dětech to přirozeně vzbudilo velký soucit. Učitelka jim potom vysvětlila, že vědci hledají cesty, jak s rakovinou krve bojovat, a že výzkum je nákladný. Pověděla jim o neziskové organizaci, která na výzkum boje s rakovinou shání peníze, pořádá sbírky. Část třídy zcela přirozeně uspořádala vlastní sbírku a organizaci obnos poslala. V další fázi se učitelka s dětmi domluvila, že udělají kampaň a s osudem dívky seznámí celou školu. Ti čtvrťáci se do toho skutečně pustili a vybrali přes tisíc dolarů.

Nevnucuje tak ale učitelka dětem svůj názor tím, že je ponouká ke konkrétní akci?

Neřekla bych. Jde totiž o téma, které nepolarizuje, ale na kterém se všichni shodnou – kdo by nesoucítil s malou dívkou nemocnou rakovinou? Ukazuje jim zkrátka způsob, jak zaujmout kritický postoj k nějakému tématu a jak se jej snažit řešit. Naznačuje jim sílu informace a komunikace, aby se něco aspoň trochu změnilo. A ten konkrétní výsledek je jasný: v rámci třídy vybrali pár dolarů, ale v rámci celé školy tisícovku. Zároveň může být inspirací i samotná dívka – mluvit o své nemoci s cizími lidmi není rozhodně nic příjemného. Ale tím, že se rozhodla to sdělit ostatním, je i ona příkladem, jak konkrétní problém či situaci můžeme řešit prostřednictvím komunikace.

Propagandou se systematicky zabýváte, sjezdila jste kvůli svým projektům i mediálnímu vzdělávání v posledních letech svět. Proč jsou podle vás na vzestupu populisté jako Trump či u nás Andrej Babiš?

Sklízíme plody rozšíření internetu, plody toho, co se stane, když levné a téměř bezplatné komunikační technologie, dostupné dříve jen malé skupině lidí, dostanou do rukou masy. Technické dovednosti dnes obrovské množství lidí dokáže využít k tomu, aby ostatní přiměli dělat to, co chtějí oni; všichni přece známe různé formy trollingu, konspirační teorie a podobně. A ty ve věku určité úzkosti rezonují. V posledních letech dochází v USA, ale i v dalších zemích ke stále silnější polarizaci společnosti. A v takovém ekonomickém napětí se propagandě vždycky daří.

Čeho má tedy mediální výchova ve školách dosáhnout?

Mediální gramotnosti, která se stala nutnou součástí gramotnosti jako takové. Dnes už nestačí jen naučit se číst a psát, ale je nutné umět mediální sdělení vyhledat, dokázat jej interpretovat, kriticky zhodnotit a navíc také vytvořit, ať už v tištěných nebo audiovizuálních či digitálních médiích.

Co je oním kritickým zhodnocením?

Je to schopnost posoudit dopad mediálních sdělení nejen na sebe sama, ale v širším měřítku také na společnost. Když neumíte s mediálními sděleními pracovat, jen obtížně se můžete stát občanem, který aktivně ovlivňuje veřejnou debatu.


Celý rozhovor naleznete v aktuálním vydání týdeníku Respekt