„Podle Asociace dětské a dorostové psychiatrie trpí syndromem ADHD čtyři až šest procent dětské populace. Podle statistik ministerstva školství bylo vedeno za rok 2016 0,9 procenta žáků s ADHD, před deseti lety jich bylo evidováno jen čtvrt procenta ze všech žáků ZŠ. Jak je z tohoto statistického přehledu vidět, počet dětí s touto diagnózou narůstá. Zahraniční autoři uvádějí i vyšší výskyt – až devatenáct procent,“ říká psycholožka Markéta Švamberk Šauerová v rozhovoru pro magazín Vitalia.cz.
 |
| Markéta Švamberk Šauerová (palestra.cz) |
Je situace u nás něčím specifická?
Ano, a to působením dvou základních vlivů. Jedním je velmi precizní psychologická poradenská péče a snaha „nevydávat diagnózy jako na běžícím pásu“. Novým trendem je i posílení pravomocí školy při péči o děti se slabými projevy obtíží. Dalším specifikem je určitý typ chování českých rodičů. Český rodič chce přesné údaje – zkuste se maminek zeptat, jak jejich dítě voní, mnohé dotaz zaskočí. Ale na otázku, kolik už umí slov, vám odpoví bez zaváhání.
Objevují se názory, že některé děti s nálepkou ADHD jsou spíše zlobivé, neposedné… Jaké jsou vaše zkušenosti?
Spíše se objevují názory, že jsou nevychované. Dítě s ADHD totiž je neposedné a je i „zlobivé“… Často právě v důsledku únavy narůstá vyšší aktivnost dítěte, horší koordinace, zhoršuje se koncentrace pozornosti, takže dítě hůře vnímá výchovné požadavky. Na druhou stranu tato diagnóza neznamená, že dítěti vše „dovolíme“.
Máme před sebou nový školní rok. Potřebují děti s ADHD speciální přístup?
Do jisté míry ano. Nezbytná je častější spolupráce se školou, konzultace s lékaři, psychologem a přiměřené množství aktivit. Jinak stačí dodržovat správný režim dítěte jako u běžné populace a doporučení vázaná na specifické problémy konkrétního dítěte.
Jaké potíže děti s ADHD ve škole mají? Lze to takto zobecňovat, nebo jsou spíše individuální?
Je to opravdu hodně individuální. Obecně ale platí, že tyto děti se dostávají častěji do konfliktu s dospělými kvůli svým obtížím. Mívají i častější konflikty v kolektivu (kvůli své živosti). Kvůli poruchám v koncentraci pozornosti se u nich vyskytují často i poruchy učení.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat