Při diskusích, co
mladí Češi znají z historie vlastní země a jak se učí
dějepis, často zaznívá,
že znalosti jsou špatné. Opakují se výtky o výuce začínající pravěkem a absenci moderních dějin. Průzkum pro společnost Post Bellum nedávno ukázal, že povědomí o událostech z „osmičkových“ roků moderních dějin příslušníci nejmladší generace často nemají. Setkání zhruba šesti desítek učitelů z celé země v Praze na konci srpna ale nabídlo nadějnější pohled. Ukázalo, že historii lze učit poutavě a opustit postupy, které pedagogicky nefungují. Reportáž přinášejí Hospodářské noviny.
 |
| Judita Matyášová (youtube.com) |
Nyní používá nové metody, pracuje s komiksem či s historickou fotografií. Nad ní studenti zapřemýšlejí, koho zobrazuje a jak asi mohl žít. „Srovnání míst z různých dob je baví hodně. Docela se hlásí i na volitelný historický seminář. Právě tam využívám náměty Letní školy, třeba genderovou perspektivu v dějinách,“ řekla Řezáčová.
Na krnovské škole se dějepis učí právě s důrazem na 20. století. Učitelé mohou právě tímto obdobím dějin začít v prvním ročníku a teprve po probrání látky se vrátit k vybraným otázkám z dávnějších dob. Krátce řečeno, je to více Milady Horákové a méně pralidí.
Učitelé prostor mají. Možná až moc
Od nahrazení osnov rámcovými vzdělávacími programy před dvanácti lety mají školy velkou volnost v tom, na co při výuce dají důraz… Odlišné znalosti žáků na každý pád vedou k úvaze, zda rámcové vzdělávací programy nedávají volnost přílišnou. Diskuse o tom nejsou českou specialitou. Podle publicistky Judity Matyášové, která zná dánské prostředí, se vláda v Kodani zabývá už několik let myšlenkou reformy vzdělávání a návratu k nějaké formě jasněji předepsaných osnov. Loni se obdobnou myšlenkou začalo zaobírat rovněž české ministerstvo školství.
Celý text naleznete zde
4 komentářů:
cílem výuky dějepisu není někoho pobavit komiksem,anóbrž osvojit si kritické nyšlení na bázi analýzy a syntézi,neboli nabiflovat data a naučit se s nimi pracovat,aby na těchto příkladech byli žáci schopni analogicky řešit problém,v dnešní době je potřeba dbát na důsledné biflování velkého počtu autorizovaných dat,aby až si vygůglí nějakou pitomost,poznali,že je to pitomost
Jsou i tací historičtí poutači, kteří si s historickými fakty, s jejich poctivou analýzou a s relevancí jejich vztahu k současnosti moc velkou hlavu nedělají. "Poutavost" jejich výkladu hraničí někdy, myslím, až s dpgmaticky urážlivým falsifikátorstvím dějin a s pouty nasazovanými jejich odpůrcům.
Viz např. článek a diskuse
http://www.ceskaskola.cz/2018/09/karel-lippmann-ma-zak-pravo-na-to-aby.html
A rozebírají i Miloše Zemana a Václava Klauze za éry prognostického ústavu a po ní? Jak s tím vyváženě pracují by mě zajímalo.
Ona historie pralidí je jasná. Kdežto historie nedávná bude posouzena nezaujatě až za několik desítek let.
V žádném případě nejdu při výuce dějepisu třeba k Velké privatizaci. Tady je třeba opravdu počkat na nezaujaté hodnocení až za několik desítek let historiky, ekonomy, právníky, ...
Okomentovat