„Existuje jen jediná šance, jak zastavit odliv dividend ze země. A tou je znalostní ekonomika (příznakem znalostí ovšem není zrovna schopnost ovládat chytrý telefon, chtělo by se v této souvislosti podotknout). Vývoz zisků z České republiky odpovídá spíš než vyspělým zemím těm rozvojovým, které mají k ekonomice postavené na znalostech a vysoké kvalifikaci pracovní síly hodně daleko,“ píše Julie Hrstková v Hospodářských novinách.
 |
| Julie Hrstková (repro ČT) |
Způsobů obrany není moc, ale jsou... Ideálním způsobem je již zmíněná znalostní ekonomika. Ne že by si to čeští politici neuvědomovali nejméně posledních patnáct let. O znalostní ekonomice se mluvilo v rozpuku ekonomiky, v krizi, i nyní, kdy se země chlubí minimální nezaměstnaností, ale zároveň vykazuje maximální vývoz kapitálu. Nová a lepší ekonomika měla nabídnout to, co investoři využijí nejen jednorázově jako dětské plenky, ale dlouhodobě. Tedy vysoce vzdělanou, třeba i specializovanou pracovní sílu, kterou by adekvátně zaplatili. A která by přitáhla nový druh investorů, kteří by namísto hojně rozšířených montoven přinesli hi-tech výrobu...
Realita u nás se ale ke znalostní ekonomice neblíží ani náznakem. Podle posledního srovnání Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj patří výdaje na vzdělání v Česku stále k těm nejnižším. Na chvostu jsou investice vynaložené na žáky, učitelé jsou platově (a často i společensky) podhodnocení. Znalostní úroveň se přes zavádění srovnávacích testů nezlepšuje. Čtenářská gramotnost je podprůměrná, matematická sotva na průměru. Étos vzdělání rezonuje mezi vyšší a střední třídou, z nichž jedna využívá soukromé školství a druhá se snaží dostat děti bez ohledu na jejich schopnosti na osmiletá gymnázia. Rozdíly úrovně znalostí mezi jednotlivými typy škol se s odlivem žáků dál zvětšují. Skoro třicet procent lidí se i přes povinnou výuku ve školách a zavedení všech možných firemních kurzů stále domluví pouze česky.
České republice tedy zjevně stačí, že má zahraniční investory, a to i přes černou skvrnu ve formě odlivu dividend. Montovny - na rozdíl od hi-tech - skutečně zajišťují plnou zaměstnanost, byť za nízké mzdy. A to je evidentně základ spokojenosti společenské, a tím i politické. Protože jinak si lze těžko vysvětlit, proč se k jinému řešení zatím ani nepřiblížila.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
tp že zisk odtéká z větší čádti do zahraničí je dáno podmínkami vstupu do eu,lze to změnit pokud budou souhlasot všichni členové eu a korporace,které se to týká,takže nikdy,čímž ná může být ukradený skvělý výkon montoven,protože z toho jako stát nic nemáme,tím že jsme se stali zemí montoven,jsme ulehčili našemu školství protože kroně hrstky vš ajťáků montovny potřebují kvalifikované dělníky(3 roky učení),pomocné dělníky (2rpky učení),skladníky,řidiče,baliče,vrátné (1 rok učení)
Nerozumím, proč bych měl měřit míru high-tech výroby tím, kolik procent HDP jde do školství.
Když jsem to s tím podílem HDP, které jde do školství dříve zkoumal, zjistil jsem jediné - že to je jen novinářská kachna. Peněz jde srovnatelně s jinými zeměmi, jenom se s nimi plýtvá, protože ministerstvo školství je vedle strategických resortů, o které mají zájem všechny strany vládních koalic, taková chudá nevěsta, do které se většinou narve někdo do té doby neznámý, ideálně pak nějaký aktivista typu Liška. Stranu sice podporuje možná tak 1% populace, ale v naší mladé demokracii se její předseda nechá, aby určoval směřování školství. No a tak sklízíme plody.
Okomentovat