Jeden rok ve školce bez další podpory nestačí, vyplynulo z šetření mezi učitelkami a rodiči dětí ohrožených sociálním vyloučením

Děti ohrožené sociálním vyloučením, které zahájily předškolní výchovu až v rámci povinného předškolního ročníku, nejsou na vzdělávání v mateřské škole dostatečně připravené. To je jedno z hlavních zjištění šetření, které provedla organizace Člověk v tísni mezi 19 pedagožkami a 27 rodiči, jejichž děti navštěvovaly povinný předškolní ročník a patří mezi děti ohrožené sociálním vyloučením. Na základě hloubkových rozhovorů s vybranými respondenty bylo ověřováno, jaký má povinná předškolní docházka reálný dopad na ohrožené děti.

„Děti, které zahájily předškolní docházku až v rámci povinného předškolního roku, se na prostředí mateřské školy adaptují výrazně déle, než děti, které již předtím navštěvovaly nějaký typ předškolního zařízení, například předškolní klub. V některých případech se děti dokázaly zadaptovat až ke konci školního roku,“ cituje výstupy průzkumu Zuzana Ramajzlová z organizace Člověk v tísni.

Učitelky v MŠ tak musí věnovat mnohem více času na socializaci dětí, což prakticky znemožňuje jiný typ práce s dítětem, rozvíjení jeho kognitivních dovedností, další systematickou pedagogickou práci s cílem připravit dítě na školní docházku. Pro to, aby děti před nástupem do ZŠ vyrovnaly své hendikepy dané sociálním vyloučením, je potřeba zahájit podporu dítěte a rodiny dřív než v pěti letech dítěte. Jenom to může zvýšit jeho šance na úspěch v základní škole.

Podle učitelek MŠ mají pozitivní vliv na úspěšnost sociálně znevýhodněných dětí při jejich přípravě na školní docházku v rámci povinného předškolního ročníku následující podpůrná opatření:

- Předškolní klub nebo jiné předškolní zařízení, které zajišťuje předškolní přípravu dětí ve věku od 3 do 5 let, které nemohou z nějakých důvodů navštěvovat MŠ. Děti, které před nástupem do povinného předškolního roku chodily do předškolního klubu, jsou lépe připravené na MŠ zejména v oblasti socializace, a následně jsou i úspěšnější při zápisech na ZŠ.

- Asistent pedagoga, který pomáhá dítěti s adaptací, socializací a zapojením do kolektivu a umožňuje učitelkám MŠ individuální přístup k dětem.

- Vzdělávání dětí podle individuálního vzdělávacího plánu, který je vytvořený na základě diagnostiky dítěte tak, aby odpovídal jeho specifickým potřebám.

- Individuální práce v menších skupinách, cílená na rozvoj předškolních dovedností, umožňuje učitelkám MŠ lépe reagovat na specifické vzdělávací potřeby sociálně znevýhodněných dětí.

- Podpora rodiny, zejména formou osobní komunikace a vysvětlování pravidel, aby se zamezilo nedorozumění.

„Z rozhovorů s rodiči vyplynulo, že docházka dětí do mateřské školy má vliv nejen na samotné děti, ale i na rodiče, kteří oceňují, co vše se ve školce děti naučí,“ vysvětluje Zuzana Ramajzlová z Člověka v tísni. „Několik rodičů v rozhovorech uvedlo, že přínos povinného předškolního ročníku vidí v tom, že díky němu mají šanci na umístění svého dítěte do školy, která není spádová, ale má mezi rodiči lepší pověst. Platilo to v případě rodin, které žijí v lokalitách, kde je spádovou školou, kam chodí převážně děti ze sociálně vyloučených lokalit,“ dodává Zuzana Ramajzlová.

Zjištění z kvalitativního průzkumu ČvT se shodují s doporučeními České školní inspekce, která byla na jaře 2018 uvedena v tematické zprávě ze šetření o dopadech povinného předškolního ročníku. Jsou jimi včasná práce s dětmi ohroženými sociálním vyloučením a komplexní podpora rodin. Zavedení povinnosti rok před začátkem školní docházky není samo osobě dostatečným opatřením, které může vyrovnat hendikep ohrožených dětí.

Průzkum MEDIAN

Vedle kvalitativního šetření formou hloubkových rozhovorů mezi pedagogy a rodiči žijícími ve vyloučených lokalitách, který realizovala organizace Člověk v tísni, proběhl průzkum společnosti MEDIAN, který zjišťoval, jak se veřejnost obecně staví k povinnému předškolnímu ročníku a podpoře chudých rodin zavedením obědů zdarma. Zúčastnilo se ho přes 1500 respondentů.

Z šetření vyplynulo, že téměř 80 % rodičovské veřejnosti s povinným školním ročníkem souhlasí. Největší počet nesouhlasných odpovědí byl mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi a lidmi s vyššími příjmy. Naopak jeho podpora směrem k nízkopříjmovým rodinám a lidem s nižším vzděláním stoupá. Ještě patrnější je tento trend v otázce, zda by měly být zavedeny obědy zdarma ve školkách pro děti z nejchudších rodin. V tomto případě obědy zdarma podporuje 69, 5 % lidí se základním vzděláním oproti 55, 3 % vysokoškolsky vzdělaných, 42 % z nich dokonce vyjádřilo nesouhlas, ten projevilo pouze 26, 1 % lidí se základním vzděláním. Ještě patrnější je faktor nesolidárnosti, porovnáme-li data z hlediska čistého příjmu domácnosti. Rodiny, jejichž čistý příjem je do 20 tisíc Korun měsíčně by obědy zdarma podpořily ze 79, 2 % a nesouhlasí s nimi 18, 7 %. Rodiny, jejichž čistý příjem přesahuje 50 tisíc Korun měsíčně, by obědy pro chudé děti podpořily v 50,2 % a odmítá je 48, 1 %.

Následující grafy ukazují, jak se k daným otázkám staví veřejnost obecně:

                             Legenda: 1) určitě ano 2) spíše ano 3) spíše ne 4) určitě ne 5) neví

                             Legenda: 1) určitě ano 2) spíše ano 3) určitě ne 4) spíše ne 5) neví


Zdroj: Tisková zpráva ČvT
Shrnutí výzkumu ČvT naleznete zde