Cílem studie nazvané Proměna práce učitelů (Lehrerarbeit im Wandel) je především upozornit příslušná ministerstva na změny v učitelské profesi a zajistit tak učitelům větší uznání za jejich práci. „Od učitelů se stále více očekává, že budou kompenzovat deficity v rodinné výchově, používat rozmanitá média při nedostatečném základním vybavení, zajišťovat inkluzivní vzdělávání a podporu dětí imigračního původu,“ uvedla pro magazín Zeit Online Susanne Lin-Klitzingová, profesorka pedagogiky na univerzitě v hesenském Marburgu a spolková předsedkyně německého svazu učitelů (Deutscher Philologenverband), který studii zpracovává. Na studii upozorňují autoři blogu Pro vzdělávání.
Náročnost učitelské práce se zvyšuje
Odpracované hodiny si pro účely studie od poloviny letošního ledna do poloviny února zapisoval také Jens Finger, který učí němčinu a zeměpis na gymnáziu ve městě Neumünster ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko.. Jeho nejkratší pracovní týden čítal 44 hodin, nejdelší celých 51 hodin práce. Padesátihodinovou hranici přesáhla také řada jeho kolegů. Úředníci mají přitom podle údajů magazínu Zeit Online maximální pracovní dobu stanovenou v rozmezí 40 až 42 hodin týdně. „Pracujeme ještě mnohem více, než jsme si mysleli,“ konstatoval Finger po čtyřech týdnech, během nichž si zaznamenával, kolik času své práci věnoval.
Učitelům jsou ovšem (s některými výjimkami) zaplaceny jen vyučovací hodiny, ne celková pracovní doba. Jak uvádí Parvin Sadighová v magazínu Zeit Online, učitelé na německých gymnáziích pracující na plný úvazek vyučují přibližně 25 hodin týdně, učitelé na prvním stupni základních škol (tzv. Grundschule) 28 hodin. Kdo ale vynakládá při přípravě na výuku velké úsilí, často si vyměňuje názory s kolegy a dalšími pedagogy nebo hledá neobvyklé výukové materiály a reaguje na problémy studentů, pracuje obvykle mnohem více, než je dohodnutý počet hodin.
„Učitelé jsou dnes konfrontováni s mnoha novými úkoly, pro které nejsou vyškoleni, bez podpory při výuce, bez návodu zvenčí,“ řekla magazínu Zeit Online Gisela Betz-Klöpferová z kliniky pro psychická onemocnění v bavorském městě Bad Kissingen. O problémech pedagogů se dozvěděla při rozhovorech se svými pacienty – učiteli, kteří, jak vysvětluje, jsou ve své profesi zvláště ohroženi tzv. syndromem vyhoření. Novými výzvami, jako je například inkluze, jsou podle ní přetěžováni zejména učitelé starší padesáti let.
Intenzivnější komunikace s rodiči a narůstající administrativa
Pedagogové dotázaní v průzkumu magazínu Zeit Online, jenž se týkal délky pracovní doby učitelů, zmiňovali, že hodně času tráví také komunikací s rodiči, a to jak o konzultačních hodinách, tak telefonicky nebo prostřednictvím e-mailů. „Protože jsem třídní učitelkou ve čtvrté třídě, rodiče se mě zde v Bavorsku neustále ptají na známky. Tlak je enormní, protože učitelé rozhodují o tom, jestli děti půjdou na gymnázium, nebo ne. Když se ohlédnu zpět, komunikace s rodiči je náročnější než dříve. Někteří mi chtějí nařizovat, co mám dělat,“ popsala pro magazín Zeit Online 55letá učitelka základní školy.
Na rostoucí požadavky rodičů upozornila magazín také učitelka gymnázia z malého města v Hesensku. „Píšou e-maily, protože chtějí vědět, co bude v příštím testu, místo toho, aby se zeptali svých dětí. Musíme také mnohem více dokumentovat, abychom se pojistili proti stížnostem rodičů. Pro každý malý prohřešek, třeba když dítě i přes zákaz opakovaně použije mobilní telefon, musíme udělat záznam. Zdokumentovány musejí být také pedagogické rozhovory se žáky. To všechno stojí čas,“ uvedla 47letá učitelka evangelického náboženství, politiky a ekonomie.
Celý text naleznete zde
3 komentářů:
Myslím, že se to u nás nijak zásadně neliší. Učitelství už nemůže být posláním na celý život.
Poslání? Dnes administrativně-byrokratické zaměstnání. A to mnohem náročnější než za R-U.
Pane Mádře, schválně jsem užila slovo poslání, protože jsem byla ujišťována od prvního okamžiku, kdy jsem začala toto povolání vykonávat, že je to poslání, za které nemám vyžadovat peníze.
Okomentovat