Čech školním inspektorem ve Švýcarsku: Volí nás lid a je to spíš služba než práce

„Je to volená funkce. Kandidáty navrhují politické strany, proporčně podle počtu získaných hlasů. Volby probíhají v rámci místních voleb a referend. Naposledy to bylo letos 10.června. Tady u nás ve čtvrti lidé rozhodovali například o městském zahradničení a stavbě domova důchodců a taky se volili noví inspektoři. Funkce je na čtyři roky. Já to teď právě dělám čtvrtým rokem,“ říká v rozhovoru pro magazín Rodiče vítání Martin Machytka, školní inspektor v Curychu.

Martin Machytka (linkedin.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jak velkého okrsku se vaše práce týká a kolik vám zabere času?

V našem okrsku v Curychu působí dvacet pět inspektorů. Dohlížíme celkově na 14 škol se 4500 žáky a 750 učiteli. Já mám na starosti asi 10 tříd, včetně školek a družin. Zabere mi to tak 10-20 procent mého pracovního času.

Je to placená funkce?

Dostávám asi 300 franků měsíčně, což je v přepočtu asi 6000 českých korun, takže jde spíš o symbolickou odměnu. Já se živím jako konzultant na volné noze, takže se kvůli výkonu funkce inspektora nemusím uvolňovat z práce, ale jinak, pokud jsou inspektoři zaměstnanci, dostávají běžně od zaměstnavatele placené volno.

Kam podle vás směřuje švýcarský vzdělávací systém?

… Celkově je myslím švýcarský vzdělávací systém ovlivněn globalizací, v tom smyslu, že naši studenti chtějí studovat na vysokých školách v zahraničí, a to má vliv na určitou standardizaci vzdělávání. Už nejsme ve vzdělávání tak soběstační jako dřív. Další důvod, proč se změnilo švýcarské školství, je, že ve třídách je velké procento žáků se speciálními potřebami. Někde to je třeba i čtyřicet procent. Jednak jsou to cizinci se špatnou znalostí vyučovacího jazyka, nebo děti s různými hendikepy a poruchami. Souvisí to se snahou o integraci těchto dětí a zrušením speciálního odděleného vzdělávání. To ale vyžaduje určitou expertízu učitelů, na jedné straně, na straně druhé do škol přicházejí další odborníci. Některé učitele – nebo spíš učitelky, – to stresuje, je to podle nich náročné na koordinaci, říkají, že s dětmi už nemohou být sami.

Nese to odliv lidí ze školství?

To ne, naopak. Poslední dobou o učitelství projevují zájem i lidé z jiných profesí, kteří hledají nějakou smysluplnou životní náplň. Nedávno jsem se takto potkal s jednou restaurátorkou uměleckých děl, kterou její práce přestala bavit a chce pracovat s dětmi. Přihlásila se do našeho speciálního programu, který lidem s nejméně bakalářským vzděláním umožňuje změnit svou profesi na učitelskou, při své dosavadní práci. Mají na to tři roky. Hlásí se bankovní úředníci nebo vysokoškolští učitelé, kteří chtějí učit na prvním stupni…

Víte, kolik je takový učitelský plat?

Učitelé jsou placeni dobře, o tomhle se tady nevede diskuze. Mají nejméně dvojnásobný než průměrný plat a také třináctou výplatu. Rozhodně se jejich plat nedá srovnat s platem prodavačky, jak se o tom nedávno mluvilo v Česku v souvislosti s platy v Lidlu, učitelé vydělávají nejméně třikrát tolik. Platíme je my, obec a kanton, nerozhoduje o tom pan ministr. Jen se dohodly určité mantinely, jedna platová hladina všude, ve městech i v obcích, aby si školy učitele nepřetahovaly.


Celý rozhovor naleznete zde