Bořivoj Brdička: Obličej jako veřejně rozpoznatelná informace

Zprávy o tom, kde všude se instalují kamery vybavené funkcí rozpoznávání obličejů, se množí. Ve velkém se to děje v Číně, ale i jinde v tzv. „demokratických“ státech. Jedná se o další výdobytek související s rozvojem moderních technologií. Přináší s sebou celou řadu změn, které se mnohým lidem pochopitelně nezamlouvají. Vypadá to, že si budeme muset zvyknout nejen na to, že nás někdo pořád pozoruje, ale též na to, že ví, kdo jsme. Úplně snadné to asi nebude. Máme sice zákony na ochranu osobnosti, GDPR a také Úřad pro ochranu osobních údajů, ale to nemění nic na věci, že za účelem zajištění bezpečnosti státu a ochrany majetku budou nakonec kamery téměř všude.

Bořivoj Brdička (youtube.com)

Podle Erica Hellmana existuje poměrně značné riziko toho, že velmi brzy bude schopnost vyhodnocovat obličeje na fotkách a videích natolik rozšířená, že jí bude disponovat kdekdo. Známé platformy (sociální sítě) to ve velkém dělají již dnes, i když to např. právě v Evropě mají kvůli GDPR značně komplikované. Rozpoznávání obličejů již v současné době zavádějí dokonce i školy, a to nejen v Číně, ale dokonce i v USA. Takže to, že tuto funkci využívá vláda k vyhledávání nežádoucích osob a kriminálních živlů (např. na letišti), nám asi brzy přestane připadat divné. Tedy za předpokladu, že tento nástroj nebude zneužit k likvidaci opozice.

Obličej je ve skutečnosti jedinečný identifikační prvek (stejně jako otisky prstů či genom). Má však další vlastnosti vedoucí k jiným možnostem využití. Původním smyslem této schopnosti bylo rozeznat lidi blízké od nepřátel, kterým vždy bylo lepší se vyhnout. Podobně to fungovalo doteď, a to i s využitím techniky. Máte, dejme tomu, kameru před vchodem. Dříve jste se museli podívat na obrazovku, kdo zvoní. Dnes to systém zvládá sám a pouští jen ty osoby, které mají oprávnění. A tato informace může být navíc sdílená, to znamená, že do domu pustí i pošťáka, protože je váš domácí systém propojen s firmou poskytující vám poštovní služby, a ta mu předala identifikační data této osoby.

Obličej se může stát heslem odemykajícím nejen dveře, ale i jakékoli jiné zařízení či aplikaci. Na rozdíl od jiných identifikačních prvků však obličej není zvykem tajit (někde je to dokonce zakazováno zákonem). Proto se k velkým datům identifikujícím lidi na fotkách či videích může dostat i ten, kdo nemá možnost snímat otisky prstů či analyzovat DNA. Poskytovat služby s touto funkcí spojené se jistě brzy stane velmi lukrativním byznysem.

Eric Hellman je přesvědčen, že budoucí vývoj dříve či později povede k plošnému nasazení technologií pro rozpoznávání obličejů, ať chceme či ne. Jediné, co snad můžeme udělat, je se snažit tento vývoj brzdit, abychom si na něj měli čas zvyknout, případně ho regulovat, jako to dělá naše evropské GDPR.


Jcelý text naleznete zde