Anketa: Jak zvýšit počet žen ve vedení škol

Na českých vysokých školách a ve vědě je žen hodně, jenže ne na rozhodujících pozicích. Docentek je u nás jen pětadvacet procent, profesorek patnáct. Rektorky veřejných vysokých škol máme v celé zemi jen dvě. V Evropě jsme tím trošku raritou, upozorňuje rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová. Co s tím? Pomoci akademičkám a vědkyním, které se rozhodly mít děti. Hledat hosty na konference cíleně i mezi ženami. Být na pozoru před projevy sexismu a zesměšňováním ambic. V anketě Universitas odpovídají dvě rektorky a tři děkanky.

Hana Machková (vse.cz)

Hana Machková, rektorka, Vysoká škola ekonomická v Praze

Myslíte si, že by mělo být ve vedení českých vysokých škol více žen? Určitě ano. Ženy mohou ve vedení českých vysokých škol zastávat stejné funkce jako muži... Problém je s nejvyšší funkcí, tedy s funkcí rektora, kdy na veřejných vysokých školách máme pouze dvě ženy, a to na VŠE a na Mendelově univerzitě v Brně... Malý podíl žen je i ve funkcích děkana, což je také funkce volená, která je spojena s velkou pravomocí a zodpovědností. Myslím si, že ženy do značné míry odrazuje již samotný proces volby. Jednak proto, že ženy jsou méně soutěživé, ale hlavně proto, že se obávají průvodních jevů, například agresivních forem volební kampaně na sociálních sítích, které bohužel často volby provázejí.

Jaká opatření by podle vás měly školy přijmout, aby se situace se zastoupením žen zlepšila? Nejsem příznivcem kvót ani jakýchkoli kariérních zvýhodnění, na vysokých školách by se mi tyto formy podpory zdály nedůstojné. Jsem ale velkým příznivcem podpory mladých žen po návratu z rodičovské dovolené. Tam celý problém začíná, protože ženy naberou určité „kariérní zpoždění“. Proto máme na VŠE mateřskou školu, kterou budeme rozšiřovat i o předškolní oddělení, a přemýšlíme nad tím, že bychom zavedli i další formy podpory pro nové nastartování vědecké kariéry žen po návratu z rodičovské dovolené. A je třeba si také připomenout problém nedostatečných služeb v oblasti péče o seniory. Ženy, které aspirují na nejvyšší funkce ve vedení vysokých škol, mají sice obvykle již odrostlé děti, zato však řeší problémy spojené s péčí o rodiče. I proto se do nejvyšších funkcí nehrnou. Mluvím z vlastní zkušenosti.

Danuše Nerudová (mendelu.cz)

Danuše Nerudová, rektorka, Mendelova univerzita v Brně

Osobně jsem odpůrkyní kvót a považuji je za něco téměř nedůstojného. Domnívám se, že zásadním faktorem je vnitřní kultura organizace a připuštění si toho, že problém rovnosti příležitostí skutečně existuje. Druhým krokem pak samozřejmě je, aby vedení univerzit a fakult šlo příkladem a dotazovalo se, jak je možné, že např. na dané konferenci není v hlavním panelu žádná žena. Zřídkakdy je to totiž tím, že by v daném oboru neexistovala odbornice, ale pouze tím, že organizátor prostě toto hledisko nevzal v potaz. Další opatření je samozřejmě třeba činit v oblasti kariérních plánů žen na vysokých školách, a to v podobě umožnění částečných úvazků a podobně.

V tuto chvíli jsme jediná univerzita v ČR, která ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí provádí genderový audit. Na základě jeho výsledků budou samozřejmě přijata opatření k tomu, abychom u nás na univerzitě zlepšili rovnost příležitostí. Dalším projektem, který bych ráda realizovala, je mentoring schopných žen a jejich motivování k tomu, aby měly chuť o tyto vedoucí pozice soutěžit. Již dnes hovořím se ženami ve vedení univerzity o tom, že se budeme snažit vytipovat ženy s potenciálem a snažit se jim předávat zkušenosti. Dalším nástrojem, který bych ráda zavedla, je něco, co je na západ od nás známo jako programy „be compliant or explain“. Tedy že obecně platí dodržování rovných příležitostí, a pokud je dodržet nelze, musí být vysvětleno proč. Zkušenosti ukazují, že tento „pozitivní přístup“ k řešení problému funguje lépe než zákazy.

Zdenka Papoušková (upol.cz)

Zdenka Papoušková, děkanka, Právnická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

Mám za to, že je kvantitativně úplně jedno, kolik je kde žen. Nevidím jediný důvod, proč by ve vedení českých vysokých škol mělo být více žen, či nemělo. Jde o kvalitu odvedené práce. O to, zda člověk ve vedení univerzity nebo fakulty dělá svou práci správně, pro dobro vysoké školy a v souladu s celospolečenským vývojem a ekonomickou situací ve vysokém školství. Otázka měla spíše znít, zda ženy ve vedení vysokých škol vůbec chtějí být?

Jsem bohužel přesvědčená, že ženy stejně jako do politiky primárně do vedení vysokých škol nechtějí. Ne, že by neměly potřebné schopnosti. Mají je! Jen je na ně dnes kladeno příliš mnoho úkolů. Jsou stavěny před množství výzev a ony se s nimi chtějí vypořádat co nejlépe. Zvládat při takové funkci rodinu je velmi náročné. A důležitý je i přístup mužů, kolegů. Pokud se už najde schopná žena, která tuto odpovědnou a náročnou funkci může dělat, neměli by muži brát její snahu jako útok proti sobě samým. Měli by s ní spojit síly, spolupracovat a důvěřovat si, teprve pak bude její práce prospěšná nejen pro jednotlivé univerzity či fakulty, ale i pro celé vysoké školství v České republice.


Celý text naleznete zde