„Matematika sama o sobě žádné trauma nevyvolává. Trauma vyvolává okolí, dospělí, nejčastěji rodiče. Protože mají jakousi představu, co by dítě mělo vědět. Často jsou to ale jen předsudky. To, co je podstatné, nejsou znalosti. Už Piaget, když definoval inteligenci, říkal: je to schopnost adaptovat se na nové prostředí. A dnes to platí ještě mnohem ostřeji než před dvaceti lety. Takže když dítě neprospívá, především je nutno ubrat tlak. Často příliš sledujeme výkony a málo si všímáme, co se v dítěti odehrává a jak se cítí,“ říká Milan Hejný v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni.
 |
| Milan Hejný (hmat.cz) |
Jedna z výtek vůči Hejného metodě matematiky bývá, že rodiče nerozumí domácím úkolům, a tak s nimi nemohou dětem pomoci.
To nejlepší, co mohou dětem dát, je to, že budou zvědaví a budou se zajímat. „Co ty se v té škole učíš? Co je tohle? To jsou pavučiny? A jak se to řeší?“ Dítě, když to rodičům vykládá, znovu prožívá radost z toho, že to vyřešilo. Takže až to vysvětlí mamince, pošlete ho ještě za babičkou. A když budete poslouchat, zjistíte, že pro babičku to vypráví ve vylepšené formě. To je to staré Senecovo docendo discimus – učíce jiné sami sebe učíme. Na některých školách dělají semináře pro rodiče, kde je učí, jak se ty úlohy řeší. Rodiče si to vyžádali. Ale i tak je prosili: nekecejte dětem do toho, buďte jen pozorný posluchač. Ptejte se dětí, na co chcete, ale nic jim nevysvětlujte.
To asi neplatí jen pro matematiku?
Matematika je na vrcholu těch poznávacích procesů, které mají základ ve vyplývání, v tom, že z něčeho něco plyne. A má obrovskou výhodu, že faktografie je strašně málo. Co dítě potřebuje vědět, aby mohlo matematicky myslet? Stačí znát čísla. Ale problémových situací, které se na tomto malém prostoru dají vytvořit, je obrovské kvantum. Matematika silně rozvíjí oblast implikace a kauzality. Když dětem tu kauzalitu předem vyzradíte, místo aby si na ni přišly samy, ochudíte je o tento rozvoj.
Co si myslíte o známkování?
Já jsem jako učitel známkovat musel, tehdy to bylo povinné. Napravoval jsem to aspoň tím, že jsem známkám záměrně nepřikládal žádnou váhu. Neříkal jsem „podívej Františku, Mařenka už to dotáhla na dvojku, měl by ses taky snažit“. Řeči tohoto typu jsem nikdy nevedl. Spíš, když dítě zazářilo, tak jsem projevil velkou radost. A jedničkami jsem vůbec nešetřil. Vybavuju si jeden krásný výrok dítěte v 5. třídě: „Mohl bych mít lepší prospěch? Mohl. Třeba kdybych se učil ty blbosti z biologie. Já se ale raději učím angličtinu, to budu v životě víc potřebovat.“ Tam vidíte hluboké porozumění pro strategii života. Rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti měly samé jedničky, tu strategii života nemají. Nevidí dost do dálky.
Celý rozhovor naleznete zde
22 komentářů:
"Jedna z výtek vůči Hejného metodě matematiky bývá, že rodiče nerozumí domácím úkolům, a tak s nimi nemohou dětem pomoci."
No, toto je pravda. A jak na to odpovídá Hejný? Nechte si to od dětí vysvětlit. Připadá vám ta odpověď divná? Nejste sami. Když s úkolem dítě potřebuje poradit, protože si samo neporadí, příjde za vámi a prosí o pomoc a radu. A co řeknete vy? Inu, necháte si vysvětlit to, co po vás požaduje dítě, abyste mu vysvětlili.
Ale nepředstírejme, že jde o genialitu zadavatele tak ukrutnou, že ani rodič si neví rady. Problém není v obsahu - ten je triviální. Problém je v naprosto nedostatečném zadání, matematicky naprosto chybném. Já, jako matematik samozřejmě po chvilce přemýšlení pochopím, co se po nebožácích chce, ale to na tom nic nemění. Většinou zní zadání: Vyřeš!
Jo, rozumím té ukrutné pedagogické pokrokovosti, že vlastně nezáleží na tom, jak to to dítě vyřeší, jenže to není pravda. Tohle je princip výuky ve speciálních seminářích pro nadané a vnitřně motivované žáky. Zbylých 90% se nechytne a ani se nenaučí pořádně počítat (narozdíl od standardní výuky).
To, co je podstatné, nejsou znalosti. -- Promiňte nechápavému staromilci, ale bavíme se pořád ještě o škole? ////
Mám s Hejného metodou úplně opačné zkušenosti, než tvrdí Hejný. Jednalo se o celkově dobře prospívající dítě, tehdy ve 2. třídě, které rodiče navíc hodně vedli k samostatnosti a kreativitě:
„Když jim dáte sloupeček sčítání a odčítání, tak to brilantně udělají, protože to, že pět a sedm je dvanáct, to není přemýšlení, to je paměťový úkon. Ale podstatu toho, co dělají, neznají. Když jim dáte slovní úlohu, u které se musí myslet, tak s ní nehnou.“
Zjistila jsem, že u násobení čtyřmi naprosto nechápe, co dělá, tedy že se jedná o násobilku, že je to v principu 5+5+5+5. Výsledky si hledalo stále mechanicky v numerické tabulce. Pak jsem se někde dočetla, že je to tak v pořádku, že to dítěti časem samo dojde. (???) Toto je mimochodem v rozporu s učením J. Piageta.
„Co ty se v té škole učíš? Co je tohle? To jsou pavučiny? A jak se to řeší? Dítě, když to rodičům vykládá, znovu prožívá radost z toho, že to vyřešilo. Takže až to vysvětlí mamince, pošlete ho ještě za babičkou.“
Na pavučinky si vzpomínám. Nakonec jsem je v domácích úkolech řešila já, protože dítě to nezvládalo. Někdy řešil tatínek. A někdy maminka. A když hlídala babička, tak zřejmě i ona. Domnívám se také, že typové úlohy, které dítě nezvládalo, mohly celkově zhoršit jeho vztah minimálně k hotovení domácích úkolů.
„Matematika k tomu může přispět tak, že učí děti mít radost, když jinému člověku udělají radost.“
Pan Hejný si plete matematiku s Vánocemi. To je pak těžké… Merry Christmas!
Ano paní B. na základě vaší zkušenosti s jedním dítětem, nabízíte sžíravou kritiku hm. Jak profesionální. Co když to dítě mělo specifické potřeby? Co když mělo špatného učitele? Co když tam bylo xy jiných faktorů?
Typicky tajnoučitelské - milion "co když", jen H-metoda je nekritizovatelná...
Nikoli. Každá metoda je kritizovatelná, ale kritika by měla stát na pevných nohou nikoli na anekdotických příbězích typu, dceři mé neteře se to nelíbilo.
Tajný učiteli, nejste tady špatně? Diskuse jsou o sdílení názorů a zkušeností – pokud vím. Vydávám snad svůj komentář za objektivní stanovisko? Jestli chcete výsledky průzkumů, budete se muset obrátit jinam. A nejste vy náhodou odpůrce všeho měřitelného? Nebo jenom když se vám to hodí?
Zaznamenala jsem, že kritických ohlasů, podobného rázu, co uvádím já, je například na internetu poměrně dost. Většinou převažují nad těmi pozitivními.
A možná by bylo dobré obrátit se s kritikou také na samotného Hejného. Pokud vím, jeho praktické zkušenosti s výukou matematiky á la Hejný jsou jednou čtyři roky, podruhé pět let, vždy pouze jedna třída. Jinak nic a nikdo jiný, předtím než byla metoda zaváděna do škol. (Že by anekdotická zkušenost?) Propagátoři HM to prezentují jako experimentální fázi a seriózní výzkum (např.: https://www.denik.cz/komentare/duel-deniku-ma-se-na-skolach-zavadet-hejneho-metoda-20180324.html). Nejedná se vůbec o reprezentativní vzorek, na jehož základech by měla být nějaká metoda uvedena do praxe. Jinak řečeno, je to žalostně málo, v podstatě nic.
"pro nadané a vnitřně motivované žáky."
A tady je "zakopán pes" metody pana profesora Hejného. Dodnes nejsem přesvědčený o tom, že metody pana profesora Hejného jsou aplikovatelné třeba při řešení úprav algebraických výrazů na druhém stupni ZŠ, ...
Existuje metoda výuky matematiky, která univerzálně oslovuje průměrné žáky? Ta minulo-současná "mainstream" metoda bez porozumění již výsledky nepřináší a je mnohdy naopak kontraproduktivní. Nostalgici vám poví, že to je tím, že jsou žáci "líní" a matematika je obtížně uchopitelný předmět, kvůli xyz. Toto vysvětlení může být pravdivé, ale neadresuje pedagogický problém, je to pouhá interpretace masové neoblíbenosti matematiky. Lenost, nezájem, antipatie jsou pouhými symptomy konfrontace dnešních dětí s archaickou metodou. Chceme, aby žáci v předmětu uspěli, do míry dané subjektivními dispozicemi jej pochopili v kontextu fungování světa, v mezioborových souvislostech. Nechceme, aby předmět nenáviděli, aby se ho báli, protože to jsou vzhledem k učení silně nežádoucí emoce.
Je tedy potřeba objevit, oprášit nebo převzít jakékoliv metody, které v tomto ohledu fungují, aniž by kdokoli popíral nutnost důkladného procvičování násobilky apod. Netvrdím, že je HM samospasitelná, ale pokud dovede docílit zvládnutí předmětu u většiny průměrných žáků, bez vypěstování celoživotního traumatu, sem s ní, včera bylo pozdě.
Netvrdím, že je HM samospasitelná, ale pokud dovede docílit zvládnutí předmětu u většiny průměrných žáků, bez vypěstování celoživotního traumatu, sem s ní, včera bylo pozdě."
No samozřejmě, že jim se musí HM líbit. Ona "funguje" na stejných principech jako to jimi propagované neověřování, resp. ověřování podle vlastního uvážení každého jednotlivého soudruha. To je jako Písařík v Básnících. Tomu zase metoda fungovala tak, že při první návštěvě zjistil rakovinu a při další už jí nezjistil. Je vidět, že soudruzi jsou velmi učenliví a dokáží se inspirovat u velikánů jednotlivých oborů. Student zvládne předmět (to je nádherný marketingový pojem) tak, že se mu zadají úlohy a dá se mu dost času na to, aby je vyřešil. A víc nic. Zadání znělo: "Vyřeš!" A student vyřešil - nějak. Kdo by se pídil po tom, zda je řešení správné, nebo ne. Ostatně, co je komu po tom v postfaktické době. Zadání splnil, předmět zvládl. Hlavně, že je spokojený a bavil se. Pokud soudruhům vadí i to, že student vůbec musí práci odevzdávat, tak i to lze jistě inovativně odbourat a dovést systém k dokonalosti. Od čeho máme autoevaluaci, že? A student ještě nabyde další kompetence. A jak jsem se dočetl v knize bývalé předsedkyně akreditační komise, která byla novodobými soudruhy již chytře zrušena, nejefektivnější výuka probíhá již zcela bez učitelů tzv. systémem raz-dva-tři. Studenti třetího ročníku učí druháky a ti zase prváky. Jen u třeťáků se zatím bez učitelů z řad bývalých absolventů obdobného "studia" zatím neobejdeme, ale věřím, že soudruzi něco vymyslí. Vy vymýšlení toho, jak obejít skutečné vzdělávání, jsou naprosto nepřekonatelní.
Rodiče, kteří chtějí po dětech samé jedničky, nevidí dost do dálky. Když dítě neprospívá, uberte tlak, radí profesor Hejný.
Rodiče, a učitelé, kteří chtějí, aby MŠMT dbalo na řádnou výuku, nevidí dost do dálky. Když někdo zavádí za nečinnosti MŠMT ve velkém neověřené metody do základních škol, uberte tlak a neptejte se, proč ani po létech ty metody nebyly řádně ověřeny, radí profesor Hejný.
Rodiče, kteří chtějí po dětech samé jedničky, i když vědí, že na ně nemají, a v opačném případě dětem nadávají, nebo je jinak trápí, jsou špatní rodiče.
Rodiče, kteří chtějí po dětech samé jedničky a nejsou schopni náhledu na to, že na ně děti nemají a škola jim jej kvůli zcela zdecimované autoritě a zničené funkci adekvátní zpětné vazby, není schopna poskytnout, jsou rovněž špatní rodiče, kterým by ale bylo pomoci, kdyby škola opět zcela nabyla svých původních funkcí a nenechala se vocumlávat každým nedoukem, který vypráví, že je expertem na vzdělávání.
Rodiče, kteří chtějí po svých dětech samé jedničky, a jejichž děti na ně mají, ale jen kvůli morálně-volním vlastnostem jich nedosahují, jsou zodpovědní rodiče, kteří na takový požadavek mají morální nárok. Děti mohou jistě vzdorovat a revoltovat dle libosti, ale pak je příslušný trest zcela na místě - pochopitelně ne v podobě monoklu, ale třeba v podobě zákazu oblíbené, ale absolutně neproduktivní činnosti, jejímž jediným smyslem je to, že je pro dítě zábavná. Nikomu dalšímu ale vůbec nic pozitivního nepřínáší - častěji spíše negativního.
Rodič, který se dívá na to, jak jeho dítě ztrácí naprosto zbytečně čas hloupými a absolutně neproduktivními aktivitami a necítí potřebu zasáhnout, je špatný rodič. Pokud takový špatný rodič nechá pod tíhou jakési poblázněné ideologie své dítě, aby si samo rozhodovalo, co kdy bude dělat, spláče nakonec nad výdělkem, byť samozřejmě vinu tito lidé pak přisuzují okolnímu světu, ne jejich miláčkovi, který pouze zůstane ve své genialitě nepochopen, případně se pak z něj stane intelektuální frustrát, který vypráví na diskusích, jak ti učitelé špatně učí, jak nedokáží zaujmout, jak používají metody z dob Marie Teriezie, apod. Na této argumentaci je nejzajímavější fakt, že v tomtéž vzdělávacím systému, a dokonce často s týmiž učiteli, děti zodpovědných rodičů uspějí, vzdělají se a jsou z nich uznávaní lékaři, historici, advokáti, matematici, strojaři, apod. Chválení za nic, zatajování informací, včetně korektní zpětné vazby, je největším hříchem na každém dítěti.
„Archaická metoda“, „celoživotní trauma“, „metoda bez porozumění“, „nostalgici“, „nechceme, aby předmět nenáviděli, aby se ho báli“ – to jsou příliš silná slova, která neodpovídají realitě. Je třeba si uvědomit, že stres z matematiky nepůsobí matematika, ale jiné faktory: příliš ambiciózní rodiče nebo naopak nedostatek podpory domácího prostředí, specifické potíže, které nebyly řešeny, špatný učitel… U vyššího stupně vzdělání nevhodně zvolený obor. Situace ještě mohou umocňovat dlouhodobě neřešené problémy celého školství. A i přes takové zátěže si mnoho jedinců nakonec špatný vztah k matematice nevytvoří, maximálně si uvědomí, že si část učiva kvůli zatěžujícím faktorům neosvojili nebo nedostatečně osvojili. Toto nenapraví jakási chaotická metoda založená na řešení autorově specifických potíží v dětství.
Vše není o nových či zázračných metodách, ale o celkovém přístupu. A vždycky je co zlepšovat. Mnoho diskutujících je debatě o možných inovacích nakloněno. Tajný učiteli, máte-li nějaké zajímavé konkrétní postřehy či zkušenosti, měl byste psát o nich. Bude to mnohem lepší, než si stěžovat ve stylu „kdyby bylo bývalo“, vytvářet teorie nebo tady v diskusích lobbovat za nesmyslné manifesty a projekty.
KDY MŠMT PROVĚŘÍ ÚČINNOST TZV. HEJNÉHO METODY?
Nejen z výše uvedeného rozboru pana Doležela je vidět, jak myšlenkově omezený a v důsledku toho i škodlivý je pedagogický populismus pana Hejného, jehož demagogie a v některých případech i neetické postupy a agresivita mají z mně ne zcela pochopitelných důvodů zbytečně velký ohlas v médiích*.
Docela by mě zajímalo, zda se už MŠMT zabývá seriózním ověřením znalostí žáků vyučovaných Hejného pseudo metodou tj. porovnáním znalostí žáků vyučovaných Hejného pseudo metodou se žáky vyučovanými standardní metodou. Pokud se takový výzkum nedělá, zajímalo by mne, proč se nedělá.
J.Týř
*Viz např.
http://www.ceskaskola.cz/2018/06/milan-hejny-ucitele-jsou-s-prominutim.html
http://www.ceskaskola.cz/2018/05/milan-hejny-ti-co-rikaji-ze-nase-metoda.html
http://www.ceskaskola.cz/2018/05/michal-komarek-chce-spolecnost-h-mat.html
http://www.ceskaskola.cz/2018/05/prohlaseni-spolecnosti-h-mat-k.html
http://www.ceskaskola.cz/2018/04/k-utokum-na-hejneho-metodu-se-vyjadrila.html
Kdy MŠMT prověří ... ? Inu, nikdy. To byste od nich chtěl seriózní kvalifikovanou práci. Jenže náplní práce Ministerstva je buzerovat školy blbostma. ////
Kdyby Ministerstvo chtělo a umělo dělat užitečnou práci, o pár úkolech bych věděl ... ////
Rodiče, kteří chtějí po svých dětech samé jedničky, a jejichž děti na ně mají, ale jen kvůli morálně-volním vlastnostem jich nedosahují, jsou zodpovědní rodiče, kteří na takový požadavek mají morální nárok. Děti mohou jistě vzdorovat a revoltovat dle libosti, ale pak je příslušný trest zcela na místě - pochopitelně ne v podobě monoklu, ale třeba v podobě zákazu oblíbené, ale absolutně neproduktivní činnosti, jejímž jediným smyslem je to, že je pro dítě zábavná. Nikomu dalšímu ale vůbec nic pozitivního nepřínáší - častěji spíše negativního.
Rodič, který se dívá na to, jak jeho dítě ztrácí naprosto zbytečně čas hloupými a absolutně neproduktivními aktivitami a necítí potřebu zasáhnout, je špatný rodič.
Neboli někdo, kdo tady všechny mistruje svojí údajnou genialitou, není ani schopen rozlišit objektivní od subjektivního. Mé přesvědčení, že autor uvedeného citátu je rodič mimořádně špatný, je subjektivní; objektivní je například to, že jeho styl výchovy je ideální pouze pro kolektivistické totalitní režimy.
http://www.ceskaskola.cz/2018/03/kvaternion-je-to-krizova-vyprava-proti.html
Odbornou a etickou úroveň nicka Kvaterniona netřeba, myslím, komentovat.
Okomentovat