Proč by se měly školy otevřít okolnímu světu a jak bude vypadat výuka v první střední ScioŠkole, vysvětluje její ředitel

„Pro některé školy je státní maturita trapně snadná, pro jiné velmi těžká. Pro naše studenty to bude jedna z mnoha překážek, které budou muset v životě překonat. Některé překážky jsou v životě smysluplnější, jiné méně. Není naším cílem připravit studenty na státní maturitu. Ta zodpovědnost je totiž na nich. My jim k tomu připravíme podmínky. Naše cíle jsou vyšší,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny ředitel první střední ScioŠkoly Filip Dobrovolný.

Filip Dobrovolný (linkedin.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jaké?

Vybudovat školu, kde budou všichni cítit, že je to škola jejich. Chceme, aby naši absolventi byli odvážní lidé se zdravým sebevědomím, kteří mají chuť měnit svět kolem sebe, znají své silné a slabé stránky a s ostatními dokážou jednat tak, aby se oni sami i lidé, s nimiž komunikují, cítili komfortně. Aby v sobě měli laskavost. Mnoho škol dělá tu chybu, že vzdělávání uzavírá do svých budov. Přirozeným kontaktem s okolním světem se toho ale studenti naučí nejvíc. A také škola může něco nabídnout a svět kolem sebe měnit. Chceme mazat hranice mezi tím, co je a co není škola.

Kdybyste měl první střední ScioŠkolu krátce představit, co byste řekl?

Je to škola, která stojí na třech pilířích. Tím prvním je fakt, že si studenti mohou o všem rozhodovat sami. Zvolí si, co, kdy a s kým se budou učit. Základ toho, co musejí zvládnout, je dán rámcovým vzdělávacím programem, studenti o něm vědí. Do jaké hloubky půjdou, je na nich. Plánujeme čtrnáctidenní ateliéry, v jejichž rámci budou samostatně pracovat na projektech, které sami vymyslí. Podílet se budou i na chodu školy. To, co dělá běžně školník, sekretářka nebo uklízečka, u nás obstarají studenti. Na starost dostanou také marketing – propagaci na sociálních sítích nebo psaní tiskových zpráv. Někoho z nich třeba napadne, jak nově vymalovat třídu nebo jinak zušlechtit prostor. Naučí se pracovat i s vyhrazeným rozpočtem.

A ten třetí pilíř?

Máme ke každému individuální přístup. Student si vybírá svého mentora a s ním se pravidelně schází nad svým studijním plánem. Baví se spolu o tom, co už se mu povedlo zvládnout a co má ještě před sebou. Každý se u nás naučí znát své slabé a silné stránky. To je vlastně možná to nejdůležitější, co by si měl do života odnést. Když zná člověk své silné stránky, ví, na čem může stavět, pracuje efektivněji, lépe si vybere vysokou školu a profesní dráhu. Je taky důležité, aby poznal svět v celé šíři a věděl, jaké možnosti se nabízejí.

Podle toho si uchazeče vybíráte? Vědomosti netestujete?

Pro nás je důležité, jestli se chce uchazeč učit. Předem si vypracuje studijní plán a nad ním při pohovoru diskutujeme. Dalším kritériem by mohlo být, zda se student umí učit a zda nějak reflektuje svůj minulý proces učení. A jestli souzní s tím, že se bude podílet na chodu školy – včetně zmíněného úklidu. Takto to bylo letos. Akreditaci jsme totiž získali až na konci dubna, takže se nás jednotné státní přijímačky s didaktickým testem z češtiny a matematiky netýkaly. V nadcházejícím školním roce už bude jejich výsledek tvořit šedesát procent z celkového hodnocení – stejně jako na ostatních středních školách s maturitou.


Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách