„Německá a sovětská okupace se srovnávat nedají. Každá byla pro Čechy a Slováky jinak zhoubná. Poměřovat jejich zhoubnost se také nedá, i když se o to pořád někteří pokoušejí. Poměřováním stíráme osobitosti prvního i druhého zla. Obě okupace usilovaly o naši duši, ta první se ale chystala zbavit část národa i fyzického bytí,“ píše Petr Pithart v Hospodářských novinách.
 |
| Petr Pithart (wikipedia.org) |
Za obou režimů bylo ale možné žít i prosperovat, jako kdyby okupace nebylo. Vést si slečnu na rande, když kolem šel zástup zkroušených lidí se žlutou hvězdou na kabátech. Jejich cesta vedla na nádraží Bubny, odkud vedly koleje do vyhlazovacích táborů. Pro jiné později nebyl problém užívat si každý rok dovolenou v Jugoslávii (devizy se přidělovaly podle politických postojů), přestože souseda z patra tahali estébáci na jeden výslech za druhým a někdy hlídali celé dny a noci přede dveřmi.
Vyrovnávat se s oběma okupacemi i s našimi postoji k okupantům a domácím satrapům budeme až do konců našich životů. Žádné vyrovnání jednou provždy není dosažitelné. Není ani žádoucí. Potřeba je znovu a znovu trápit svědomí. I za hříchy otců, dědů a pradědů. Nejsme v tom sami, který národ se vyrovnal se svou minulostí? Žádný, nikdy. Oč jde, je neustávat v tom.
Co s námi „naše“ dvě okupace udělaly? Naučily nás skepsi, opatrnosti až oportunismu. Řekl bych pragmatismu druhé cenové skupiny. Skepsi vůči ideologiím, ale i k ideám a ideálům. Skepsi k tomu, jací jsme…
A jsme u problému kolaborace. Nikdy jsem nepřistoupil na debatu, zda jsme byli „národem kolaborantů“. Za Němců ani za normalizace pod sovětským dohledem. Nelze ani říci, zda jsme národem s vyšším počtem hrdinů. Není přece možné měřit míru kolaborace ani míru hrdinství v jednotlivých národech. Není to v lidských silách, smiřme se s tím. Podle jakého metru bychom to dělali? Kdo ten metr má?
... jaképak vyrovnání se s minulostí! Po něm se pořád pošetile volá. A hledá se, kdo to zavinil, že to pořád ještě nemáme za sebou. Smysluplné je jen nekonečné vyrovnávání se... Zanechte všech nadějí: lítat v tom budeme pořád.
Text naleznete zde
3 komentářů:
S mnohým, co Petr Pithart napsal k dávné minulosti se dá vcelku souhlasit. Mrzí mne, že se poněkud oportunisticky nezmiňuje o nedostatečné současné opatrnosti k nedávné minulosti a k dnešku, který má někdy znaky třetí cenové skupiny v jakési neoliberální Kolonii Česko*. Viz například hloupá propaganda "taktně" zamlčující aktuální zahraniční vlastnictví většiny podniků i bank, korupci a unikání peněz do zahraničí, všeobecné malé platy včetně stále nízkých platů učitelů, ostudně malou velikost školského rozpočtu v Česku atd., atd.
*Viz např. :
http://casopisargument.cz/2018/08/07/kauza-piketty-a-odliv-zisku-ukazuje-na-nepochopeni-fungovani-eu/
Jak jsme se stali kolonií
https://youtu.be/8lgOUldYIXQ
v roce 68 se žádná okupace nekonala jen sem vpadly cizí armády a jedna tu pobývala stejně jako ta americká v německu
Okomentovat