Ministryně Maláčová k neziskovkám: Nedovolím tupé škrty

„Nemáme zákon o sociálním bydlení, a do toho nám exploduje trh s byty. Obchod s chudobou je obrovský problém, ale bez sociálního bydlení ho nedokážeme vyřešit. Nemáme systémové financování sociálních služeb, a do toho demografický vývoj ukazuje, že zátěž bude ještě větší. Klesá porodnost a stárne populace, a všichni se shodnou, že je třeba důchodová reforma, ale nikdo neví, jak by měla probíhat. Potřebujeme dělat víc pro rodinné klima, a sněmovna zruší garanci mateřských škol pro dvouleté…,“ říká ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová v rozhovoru pro týdeník Respekt.

Jana Maláčová (repro ČT)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Budete prosazovat povinnost obcí zajistit místo i pro dvouleté děti?

Myslím, že po zrušení sněmovnou je tato možnost již vyčerpaná. Za ministerstvo budeme na podzim navrhovat systém financování dětských skupin ze státního rozpočtu, dnes jsou dotované z Evropského sociálního fondu. Máme jich asi osm set a myslím, že další budou růst jak houby po dešti. Na ministerstvu máme tři dětské skupiny a fungují skvěle, syn, kterému je tři a čtvrt roku, do jedné z nich chodí.

Máte nějaké plány, které se týkají ohrožených dětí?

Za mě platí, že děti do tří let by neměly být v ústavech. Zároveň si však na základě zkušeností z minulých let uvědomuji, že to je věc, o které bych nerada slibovala, že ji obratem vyřeším.

To znamená, že se nechystáte předložit novelu, jež by posílání malých dětí do ústavu zakázala?

V tuhle chvíli ne. Dneska jsme se dohodli, že na podzim uspořádáme s ministrem školství a zdravotnictví kulatý stůl, chci postupovat ve shodě, aby se hysterie kolem toho uklidnila.

Jak by tedy podle vás mělo sociální bydlení vypadat?

Za určitých podmínek by obec nebo stát měly poskytnout úměrné bydlení každému, kdo ho potřebuje. Uvědomuji si, že existují fámy o tom, jak se budou poskytovat byty zdarma všem, zejména těm nejvíce problémovým lidem. Ale pokud se má začít opravdu systémově řešit otázka sociálního začleňování, tak to musí probíhat obdobně jako v západní Evropě – musí se jednat o bydlení provázané s intenzivním úsilím sociálních pracovníků a musí na to být navázán dávkový systém. Představa, kterou měla paní exministryně Jaroslava Němcová, že se všem seberou dávky a pak se vyhodí na ulici, to opravdu nejde; v té velké skupině, která potřebuje sociální bydlení, jsou senioři, matky samoživitelky, zdravotně postižení. U nás se neustále argumentuje sociálně nepřizpůsobivými, ale já si myslím, že i ti a zejména jejich děti potřebují intervenci státu.

Jste feministka? A co to pro vás znamená?

Jsem a znamená to, že chci pro sebe stejné podmínky, jako mají muži.

Do prvního konfliktu s vládními kolegy jste se dostala kvůli záměru ušetřit několik miliard na neziskových organizacích. Jak to probíhalo?

Debata o tom zazněla už na první vládě, které jsem se účastnila. Zdůraznila jsem, jaké neziskovky pod ministerstvo práce a sociálních věcí spadají – pečují o seniory, lidi se zdravotním postižením, poskytují hospicovou péči, pomáhají rodinám ve složitých situacích –, a chtěla jsem vědět, zda má ministerstvo financí představu, jaké to bude mít dopady, když jim sebere peníze. Zmínila jsem také, že veřejné služby realizované přes neziskový sektor – se spoustou dobrovolnických hodin – jsou mnohem levnější, než kdyby se tyto služby uskutečňovaly na tržním principu. Dala jsem si za cíl uhájit aspoň věci, které spadají do kompetence ministerstva práce. Šetřit se musí, ale nedovolím nějaké tupé škrty.


Celý text naleznete v aktuálním vydání týdeníku Respekt