Michal Bartoš: Útoky na neziskovky mohou skončit tak, že za služby se bude platit víc

„Snažíme se doplnit školu v tom, co si myslíme, že nedělá. To znamená komunikace mezi žáky, prostě že spolu mluví. Že problém hledají a nemají ho před sebou a další podstatná věc je, že se snažíme, aby chodili ven. Většinu času, když škola mluví o biologii, tak ve třídě. Dokonce říkám, že ekologická výchova dnes už je i to, že se děti jen projdou kolem rybníka. Trochu si u toho povídáme o tom, co vidí a cítí, že mohou uklouznout… U dnešních děti se mi zdá, že ani neumějí po přírodě chodit. Je minimum lidí, kteří dnes tráví čas tím, že chodí s dětmi na nějaké výlety,“ říká ředitel olomouckého Centra ekologických aktivit Michal Bartoš v rozhovoru pro Hanácké noviny.

Michal Bartoš (linkedin.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Internet posílil mystifikace a polopravdy, názorovým výměnám chybí moderátor. Slova jako ekolog nebo neziskovka už skoro nejde potkat v pozitivním kontextu. Trápí vás to?

Moderátor chybí dost. Nevím, proč na to naskakujeme. V neziskovkách je hrozně moc lidí, kteří dělají spoustu užitečné práce. Koneckonců, komu třeba do života vstoupí charita, zažívá obrovskou úlevu. Mnoho organizací dělá za velmi levný peníz neskutečnou práci pro lidi, pro přírodu. Samozřejmě může neziskový sektor sloužit i tak, že když si někdo založí organizaci, může přes něj prolít peníze. Ale je to hrozně bagatelizované. Myslím, že hlavně politici v tom sehrávají negativní roli. Přece účelem politika není naslouchat takovým náladám a rozdmýchávat je. Jako nevládka máme ohromné množství kontrol. Kdyby takto postupovaly jako u nás i jinde… Celkový obraz nestátních organizací je dnes hrozný. Dokonce se to dostalo tak daleko, že celý nevládní sektor je velmi výrazně ohrožený. Zdá se mi, že výsledek bude jediný: lidé si nakonec za služby, které dnes dostávají jakž takž dostupné, budou platit víc.

Někdo říká, že bez citelných legislativních změn se negativní dopad člověka na přírodu nezmenší. Má cenu se o něco snažit „v malém“?

Kdekoli jsem v nějaké menší skupině, u ohně třeba, a někdo zjistí, že jsem ekolog, řekne mi, že třídí odpad. Asi aby navázali hovor. Někteří zase řeknou, že je to nesmysl. Osobní snažení i zákony ale vidím jako strašně důležité. Protože z drobných věcí, které každý dělá, nakonec vyrůstá ochota přijmout nějaké rozhodnutí, které něco posune. Nakonec je vždy lepší to uzákonit. Ekologové jsou odstrkováni za problémy, který nastiňují, což byl například dlouhodobě stav lesů … Pak se to zvrtne, ale nikdo neuzná, že občas jen nestraší nebo nevytvářejí paniku nebo „nic nedělají“ a jen mluví proti. Na druhé straně bych ekologům vytkl, že když nastane situace, kdy by se úředníci, kteří lesy chrání, majitelé a nevládní hnutí dohodli, pořád zůstávají nesmíření třeba jen ve dvaceti procentech a nedomluví se. Připadá mi, že je to princip současné doby: souboj místo kompromisu. Hledáme, jak něco nejde, místo snahy o dohodu vážné problémy řešit.


Celý rozhovor naleznete zde