Jaroslav Jirásko: Kariérní řád je nutnou podmínkou k tomu, aby se školství, potácející se v krizi, pohnulo dál

„Emoce opadly, zákon byl smeten ze stolu, politická garnitura prosazující kariérní řád je minulostí. Nastal klid zbraní, přišel čas začít znovu budovat. Budovat kariérní řád. Ten je nutnou podmínkou k tomu, aby se školství, potácející se v krizi a nevědoucí, co samo se sebou, pohnulo dál. Kvalita učitelovy práce není prázdným pojmem. Musíme ji správně uchopit a začít s ní pracovat. Kvalita učitelovy práce je faktorem, který úzce souvisí s kvalitou vzdělávání, a ačkoliv se obtížně měří a sleduje, je nesporné, že ji lze alespoň vědomě a plánovitě ovlivňovat. V tomto smyslu je dobré přistupovat i ke kariérnímu systému jako k procesu řízení kvality učitelovy práce a následně také k jejímu hodnocení a sebehodnocení,“ píše ředitel základní školy Jaroslav Jirásko v červencovém vydání časopisu Řízení školy.

Jaroslav Jirásko (rodicevitani.cz)

Jirásko mimo jiné píše:

Nový kariérní řád by měl vzniknout co nejdříve – takový, aby plnil svůj účel a aby v něm smysl spatřovali jak ředitelé, tak především učitelé, o nichž je známo, že přijímají změnu až ve chvíli, kdy jsou přesvědčeni o jejím smyslu.

Jednou z ověřených a funkčních indikací kvalitativního posunu učitelovy práce je profesní portfolio. I přes nepřízeň portfolií v navrženém kariérním řádu v řadách učitelů tento prvek manažerského řízení školy na mnoha školách funguje a je přijímán jako pozitivní fenomén v životě školy.

Profesní portfolio učitele má dvě zásadní možnosti využití. Prvním východiskem je využití portfolia jako manažerského nástroje k řízení pracovního výkonu zaměstnance. Učitel se stává aktivním účastníkem vlastního profesního růstu s možností sebereflexe a plánování, přičemž mapuje své silné a slabé stránky. Vedení mu pak zajišťuje podporu a bezpečné prostředí. Cílem je podpořit učitele v jeho dalším rozvoji. Druhým východiskem používání portfolia učitele je sebehodnoticí funkce, kdy se učitel se svým portfoliem aktivně zapojuje do procesu prokazování svého profesního růstu za určité období s ohledem na dlouhodobé vize a cíle školy. Předpokladem je ztotožnění se s těmito cíli a znalost a pochopení smyslu dlouhodobé strategie školy. Za této situace je učitel schopen efektivně, konkrétně a poměrně objektivně zhodnotit svoji práci...

V období protestů proti kariérnímu řádu se velkým tématem stala obava učitelů z přílišné byrokratické zátěže při používání portfolií. Domnívám se, že v tomto případě došlo k nepochopení jejich smyslu. Velmi často jsem se v různých diskusních skupinách setkával s tvrzením, že při atestaci bude atestační komise hodnotit portfolia. Tato interpretace je velkým nepochopením úlohy portfolií v navrženém kariérním systému – atestační komise měla posuzovat, zda a jak učitel reflektuje kvalitativní posun ve své práci za pomoci portfolia jakožto podpůrného a dokladového prostředku vzhledem ke standardům.


Celý text naleznete v červencovém vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)