„Co nás nenaučili v hodinách českého jazyka? Že jazyk je sociální jednání... Filozof V. Bělohradský popisuje sílu slov takto: „Každý pojem je mocenská koalice. Za ní stojí armáda, která ji brání. Neexistují popisy, nýbrž předpisy. Nepopisujeme svět, nýbrž předpisujeme, jak má svět vypadat“,“ píše lingvistka Jana Valdrová na svém blogu.
Jak by měl postupovat pan Juchelka, kdyby chtěl přesvědčit parlament o nepřiléhavosti výrazu „dovolená“ pro celodenní péči o dítě? Mohl by zadat výraz „dovolená“ do googlu a referovat o tom, v jakých kontextech se používá a na kterém místě nalezl odkazy k „mateřské dovolené“. Mohl by nechat provést asociační testy: co se komu vybaví, řekne-li se „dovolená“? Jestliže si pětadevadesát lidí ze sta představí Řecko nebo houbaření, potvrzuje to jeho názor. Mohl by také zažádat o korpusově lingvistickou rešerši a předložit tvrdá data: jestliže se v okolí slova „dovolená“ vyskytují výrazy jako „odpočinek“, „hory“, „moře“, „zájezd“, měl by další argument. Navzdory tomu, že nejnovější, digitalizovaná verze Slovníku spisovného jazyka českého vykládá dovolenou jako „dočasné uvolnění z práce, ze zaměstnání“, a až poté se zmiňuje o „rekreaci“.
Dokud se bude celodenní mateřské a rodičovské péči říkat „dovolená“, není příliš mnoho naděje na uznání náročnosti této práce ani v soukromí („Ty se tady flákáš, zatímco já se dřu v práci“), ani ze strany institucí. Pojmů, zralých na opravu je v českých zákonech víc než dost. Spor o „mateřskou“ byl hozen přes palubu dřív, než o těchto slabinách zákona mohla vzniknout diskuse. Mimochodem, můžeme za to i my, jazykovědkyně a jazykovědci. Je i naše vina, že se nás nikdo neptá na názor, a zeptá-li se, sotva se dočká něčeho jiného než slovníkové definice.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat