Franz Kafka navštěvoval Státní gymnázium s německým vyučovacím jazykem, které stálo na Staroměstském náměstí. S ním 19.září 1893 nastoupilo do ročníku dalších 86 chlapců, ale v kvartě už bylo jen 50 žáků a maturitu jich složilo pouhých 22. V primě bylo i pět českých žáků, jejichž rodiče si pro ně přáli vzdělávání v němčině, všichni ale – zřejmě pro svůj jazykový hendikep – brzy ze studií vyletěli. Podle těchto čísel je zřejmé, že škola to byla přísná a strach ze zkoušek, který se stupňoval až k hrůze z maturity, který Kafka popisuje ve svých denících, nebyl neopodstatněný. Magazín Rodiče vítáni přináší pohled na tehdejší gymnázium podle knihy Reinera Stacha Kafka – rané roky.
 |
| Franz Kafka (wikipedia.org) |
Největší důraz se kladl na studium klasických jazyků, latiny a řečtiny. Studenti měli osm hodin latiny týdně, od třetího roku šest hodin latiny a pět řečtiny. Oproti tomu jen tři hodiny věnované rodnému jazyku.
Matematika šla Franzovi ze všeho nejméně a při zkoušení u tabule prý plakával. Učitelé zamhuřovali oko, protože jinak byl premiantem.
Vzdělávací cíle výuky němčiny, rodného jazyka, byly popsané v Instrukcích pro výuku na gymnáziích v Rakousku takto: „Výuka německému jazyku nemá za cíl pouhé jazykové vzdělávání, nýbrž má poskytovati plné bohatství látky v klasické či alespoň bezvadné formě k vytváření duchovních a charakterových vlastností a živě ovlivňovat a propojovati i zčásti doplňovati výuku ve všech ostatních předmětech.“ Náplní tohoto vzletného cíle byl podle Stacha zejména rozvoj národní hrdosti.
Ze tří hodin němčiny týdne jedna padla na gramatiku. Bylo také třeba se naučit nazpaměť asi deset básní za rok, a to občas přezkušovali i inspektoři.
Strach z maturity
Maturitní zkoušku skládal Franz Kafka a jeho spolužáci na jaře roku 1901. Z písemné zkoušky z němčiny dostal „uspokojivě“, tedy trojku. K tématu „Jaké výhody plynou pro Rakousko z jeho pozice ve světě a jeho přírodních poměrů“ ho nic moc nenapadlo, říká životopisec. Písemné zkoušky byly celkem čtyři, kromě němčiny také z latiny, řečtiny a matematiky. Ústní zkoušky trvaly čtyři dny, jeden předmět se zkoušel i hodinu. Z dvaceti dvou kandidátů prošlo osmnáct.
Maturitních zkoušek se Kafka dopředu velmi hrozil a nebyl jediný. Kniha se zmiňuje o jeho spolužákovi z lavice Karlovi Krausovi, který se rozhodl před maturitou uprchnout až do daleké Ameriky a pro tento účel ukradl svému otci vše, co našel v jeho peněžence. Přemluvil k tomu i jednoho ze svých kamarádů a dostali se až do Hamburku, kde byli polapeni. Kraus nakonec ale maturitu složil.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat