Anketa: Proč jsou pedagogické fakulty finančně otloukánci

„Vyučující na pedagogických fakultách v Česku dostávají třeba jen 22 tisíc korun. Nejhorší situace je na Plzeňsku. Proč tomu tak je, kolik berou pedagogové na jednotlivých školách a jakým směrem se situace může vyvíjet dál, odpovídají v anketě zástupci českých univerzit.“ Anketu přináší magazín Universitas.
Respondenti odpovídají na následující otázky:

1) Kolik činí průměrný plat na vaší fakultě?
2) Proč myslíte, že právě pedagogické fakulty jsou platově největšími otloukánky?
3) Pokud se situace nezlepší a MŠMT platy učitelů pedagogických fakult nezvýší, jak se to podle vás projeví?

František Vaníček (uhk.cz)

František Vaníček, děkan, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové

1) Loni činil průměrný plat na PdF UHK 32 338 korun, což bylo skoro o 6 tisíc více než v předešlém roce 2016. Tohoto navýšení jsme ale dosáhli pouze díky zvláštnímu příspěvku MŠMT tzv. Fondu F.

2) Důvodů je několik. Pedagogické fakulty nejsou schopny konkurovat, a tedy ani obstát v naprosto nerovném srovnání s jinými druhy fakult. Podstata práce na PdF je jiná. Hlavní důraz je na vzdělávací činnost, vezměme si například, že u dvouoborového učitelského studia je objem přímé týdenní výuky 25 hodin, navíc mnoho let praxe, kterou se logicky snažíme stále rozšiřovat a zkvalitňovat. A zde musíme zaplatit více pedagogů i fakultních učitelů, což je daleko ve větším rozsahu než jinde. Vědecká práce na PdF je také z podstaty jiná, v menším rozsahu než jinde. Zcela logicky je u rozdílnosti vzdělávacích systémů různých zemí, z důvodu více praxe atd. méně výjezdů studentů do zahraničí atd. V ukazatelích této „kvality“ pak PdF musí zcela logicky zaostávat. Často pak bojujeme i uvnitř univerzit, kdo si „utrhne větší díl z už tolik okousané kosti“. Doufáme zde v podporu ze strany MŠMT. Vždyť pedagogické fakulty plní státní zakázku. Jsme rezortními fakultami MŠMT, byť jsme součástmi univerzit. Ale na pedagogické fakulty se nedá dívat pouze skrz ekonomické ukazatele. Když nám klesají například počty studentů v jednotlivých oborech, když jsou některé obory z logiky věci dražší, nemůžeme je zavřít. To by bylo neskutečně krátkozraké. Potřebujeme a budeme potřebovat učitele všech oborů.

3) Již nyní protestujeme. Snažíme se věc více medializovat, oslovovat politiky na všech stupních. Pokud by se věc urychleně nevyřešila, zkolabuje celý systém, nebudeme mít dostatek kvalifikovaných učitelů, a to jak v regionálním školství tak také na PdF, učitelé nám jednoduše utečou za lepšími podmínkami. Osobně vkládám do řešení této situace veškerou sílu a čas. Mám pocit, že se po 20 letech věci hýbají k lepšímu. Ano, posun je sice pomalý, ale musíme být trpěliví. Pokud by se však proces zlepšování zastavil či přibrzdil, dle mého názoru nám nezbývá nic jiného - začneme stávkovat. Ale je třeba si uvědomit, aby celý systém nezkolaboval není prioritně můj úkol, to je úkolem MŠMT.

Jiří Němec (muni.cz)

Jiří Němec, děkan, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita

1) Průměr je vždy zavádějící. Je zatížený odlehlými hodnotami, v našem případě například funkčními příplatky vedoucích, akademických funkcionářů, garantů programů, dalšími úvazky na projektech a podobně. Průměr neodráží realitu mnohých akademických pracovníků, kteří jsou dlouhodobě pouze na svém tarifu. Průměrná mzda akademického pracovníka činila na Pedagogické fakultě MU loni 49 909 korun. V porovnání s ostatními fakultami MU to činí cca 80 % průměru, který byl na MU 62 356 korun. Je třeba však uvést, že řada našich pracovišť s malým počtem studentů a nižší mírou tvůrčí činnosti těchto částek nedosahuje a mají pouze základní tarif, který pro akademika s hodností Ph.D. činí 24 500 korun, u docenta 27 300 korun a u profesora 35 800 korun. Tyto částky budou nově navýšeny od 1. 7. letošního roku. Nízké tarifní mzdy jsou hlavním důvodem, proč někteří kolegové zvažují, že se vrátí učit na základní školy, kde jsou mzdové podmínky, alespoň v případě odborných asistentů, lepší.

2) Faktorů je více. Předně to jsou takzvané koeficienty ekonomické náročnosti oborů, které zásadně ovlivňují, jaké příjmy fakulta obdrží za výuku studentů. Pedagogické fakulty například realizují individuální výuku nebo výuku v malých skupinách (například v oborech hudební výchova, technická výchova, výtvarná výchova a podobně) a také zajišťujeme výuku ve specializovaných laboratořích (například v oborech chemie, fyzika, biologie apod.), a to vše za koeficient ekonomické náročnosti 1,2. Obdobné obory mají na přírodovědeckých fakultách nebo umělecky zaměřených školách koeficienty výrazně vyšší. Dalším důvodem je převládající zaměření na výuku, nikoliv výzkum. Naše poslání nespočívá v soutěžení o prestižní vědecké granty nebo o umístění vědeckých textů do nejprestižnějších periodik světa, ale chceme kvalitně připravovat učitele, kteří obstojí v dnes tak náročném a diverzifikovaném prostředí školní třídy.

3) To se projevuje již nyní. Učitelé jsou frustrováni dlouhodobě se nelepšící situací. Stále na ně vytváříme tlak, aby se zlepšovali v parametrech, které jsou důležité pro rozpočet fakulty. Například vyšší tvůrčí činnost, vyšší podíl na grantech a internacionalizaci, to však přináší velkou demotivaci. Navíc před čtyřmi roky jsme museli vzhledem k nelehké finanční situaci omezit počet akademických pracovníků a některá pracoviště jsou personálně přetížena. Za takových podmínek můžeme jen obtížně budovat kvalitní pedagogický sbor. Často učitelé žijí "schizofrenním" životem, snaží se co nejlépe učit, publikovat, vést závěrečné práce, účastnit se konferencí a pak zjistí, že nástupní plat pokladní v supermarketu je o pár tisíc vyšší než plat odborného asistenta.


Celou anketu naleznete zde