Neděle neměla nikdy zevšednět. Neděle měla zůstat nedělí, stejně jako škola měla zůstat školou. Neděle i škola nás mají (mít) k tomu, abychom se vymanili z každodennosti a zabývali se věcmi vyššího řádu.
Tomáš Janík (muni.cz) |
A tak se stalo, že Život začal ve velkém vyučovat. Lekce, které lidem uděloval, však byly příležitostné a neuspořádané, jak už to v životě bývá. Nebyly vedeny žádnou systematikou ani metodikou, neboť nesledovaly jakýkoliv edukační záměr. Chyběl v nich prostor pro (sebe)přesah, takže učení nebylo učením – pokusy o ně totiž setrvávaly v zabořenosti v každodennosti.
Celkově vzato ve společnosti došlo ke snížení předpokladu pro vzájemné dorozumění a porozumění mezi lidmi (a generacemi), pro kulturní (re)produkci a udržení kolektivní paměti i pro jakékoliv další učení a pozvání. Život se totiž málo staral o to, že existuje určité obsahové jádro vědění, které má být mezigeneračně sdíleno/tradováno proto, že zakládá obsahové pouto jako podmínku dorozumění a porozumění.
Navzdory tomu to nakonec dobře dopadlo (píšu nedělní krasořeč – poznámka autora). Lidé ve své zabořenosti do každodennosti dělali různé věci tak dlouho a tak intenzivně, že potřebu (sebe)přesahu přece jen nahlédli a zhodnotili. Tak například: komunikovali, až vynalezli jazyk; počítali, až vynalezli číslo... (Sebe)přesah nakonec připsali svému nejnovějšímu vynálezu jakožto jeho hlavní úlohu. Ten (za blíže neobjasněných okolností) nazvali školou a provozovali jej výhradně v čase ne-dělním.
Se souhlasem autora převzato z jeho blogu
2 komentářů:
Asi by to nestálo za námahu, ale snad by bylo vhodnější publikovat český překlad onoho textu. ////
To je to, proč mám doc. Janíka rád. Hluboké myšlenky s ironií a nadsázkou.
Okomentovat