Vysoké školy právě vedou jednání o tom, jak se bude rozdělovat rozpočet na jejich činnost v roce 2019 a také ve střednědobém výhledu. Financování má extrémně složitá pravidla – něco jde za výuku, něco za výzkum a také ostatní tvůrčí činnost... Reportáž o návrhu na nový model financování vysokých škol přinášejí Lidové noviny.
Výkon má být pro každý segment jinak počítán. Uměleckým školám se například započte padesát procent ukazatele za hudební skladby, sochy či filmy, kdežto dvojici neuniverzitních škol i čtyřicet procent za zaměstnanost absolventů. U největších dvou skupin univerzit (oficiálně v pravidlech MŠMT označených jako 3 a 4) – přináší shodně třetinu indikátorů výsledky výzkumu, 22 procent mezinárodní mobilita a desetinu třeba zaměstnanost absolventů. Byť jsou nyní podmínky pro obě třídy univerzit prozatím stejné, část rektorů z regionů se obává, že zaškatulkování do A či B může být v budoucnu jinou politickou reprezentací využito i ke zvýhodnění koeficientů „velké pětky“ škol, jež mají aspirace na vyšší umístění v mezinárodních žebříčcích THE či QS. A posun dnes stojí peníze, hodně peněz.
„Určitý nástřel v oblasti K byl už nastaven, uvidíme jak bude fungovat. Z hlediska kvalitního fungování škol je potřeba mít školy nějak rozdělené, protože ty velké univerzity samozřejmě mají jiné parametry a menší zase jiné dominantní poslání... Jeden univerzální model financování nikde na světě nefunguje, poněvadž vždy poškozuje nějaké druhy škol,“ řekl Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy, který předsedá České konferenci rektorů.
Podle Daniela Münicha není rozdělení na vědecké a profesně vzdělávací školy úplně od věci. „V Česku má příliš mnoho vysokých škol ambici být vědeckou a stát to doposud nejen toleroval, ale i podporoval,“ říká expert na hodnocení výzkumu. Varuje ovšem před značnými rozdíly ve výzkumné kvalitě na půdě jedné a téže vysoké školy. Dělení by prý mělo spíše smysl na úrovni fakult.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat