Radvan Bahbouh: Výuka a svět, který dnešní děti zajímá, nejsou moc propojené

„Často upozorňujete na roli emocí ve výuce. Jakou roli podle vás hrají emoce v české škole? Emoce pro výuku moc využívány nejsou, ale protože jsou lidé emocionální tvorové, tak si pro ně nacházejí vedlejší kanály, dnes třeba v sociálních sítích. Výuka a svět, který dnešní děti zajímá, nejsou moc propojené. Ve škole se staráme o objektivní fakta – vlastníkem znalostí je učitel. V okolním světě se však musíme vyznat v houštině názorů silně ovlivněných emocemi. Proto je třeba s emocemi počítat. Bez jejich reflexe nemůžeme dostatečně rozvinout tolik potřebné kritické myšlení,“ říká v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni psycholog Radvan Bahbouh.

Radvan Bahbouh (ff.cuni.cz)

Bahbouh pokračuje:

Ve škole by mělo padat více otázek, které se týkají vlastních emocí. Místo toho, jaký stát je na světě největší, se ptát, jaká země žáky nejvíce zaujala. Místo, aby se nad uměleckými díly řešilo, jaký je to žánr nebo styl, měli by učitelé s dětmi vyrazit do galerie a ptát se jich, co se jim líbí a jak to na ně působí. Když dáme dětem inspirující otázky, podpoříme je v práci na sobě více, než když jim servírujeme hotová fakta.

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jsou české školy dobrým prostředím pro efektivní učení?

Je těžké mluvit obecně o českých školách, protože jsou mezi nimi velké rozdíly. A nejen mezi školami, ale i mezi pedagogy. Potkal jsem řadu nadšených učitelů, kteří se snažili učit moderně, ale potkal jsem i takové, kteří tím, jak učí, jdou proti tomu, co o efektivním učení ví současná psychologie. Celkově myslím, že trend je dobrý – od drilu se přechází k větší orientaci na projekty, které lépe rozvíjejí důležité kompetence. Velké rezervy jsou ve zpětné vazbě – způsob, jakým ji děti ve škole dostávají, často snižuje motivaci. Příkladem je třeba známkování.

Vy říkáte, že nejlépe se lidé učí v předškolním věku. Dá se tento ideální věk něčím prodloužit, nebo je to biologicky neúprosné?

Dítě v předškolním věku do sebe nasává jako houba, to je biologicky dané. Když dáte čtyřleté dítě do cizojazyčného prostředí, naučí se jazyk tak rychle, jak už to ve třiceti nezvládneme. Ale samozřejmě se dá zabránit tomu, aby to tak dramaticky klesalo, jako se to často děje ve chvíli, kdy děti nastoupí do školy. Příkladem je třeba malování: téměř všechny předškolní děti baví malovat, kdežto na konci základní školy už jich je minimum. Malé děti to prostě baví a neřeší, jestli je to hezké nebo ne, jestli je to na jedničku nebo na trojku. To samé platí pro zpěv. Nebo pro pohyb – všechny malé děti umí tancovat! Po tanečních skoro nikdo. A určitě by se dalo něco z předškolního věku využít i později. Kdybychom se místo sebekritického hodnocení vrátili k tomu, že ty věci děláme, protože je zábavné je dělat. Protože je moc fajn, jen tak si malovat, zpívat, běhat a zkoušet si nové činnosti.

Celý rozhovor naleznete zde