Ven za dobrodružstvím se snaží děti nalákat jablonecký Vikýř. Středisko volného času nejen pro děti a mládež jim ukazuje, že pobyt venku, ve městě i přírodě není trestem, ale hlavně velkým dobrodružstvím. Aktuálně Vikýř nabízí zajímavou výzvu. Jmenuje se Sto úkolů. „Děti se mohou stát superhrdiny, pokud těchto sto úkolů splní. Jsou to úkoly běžného života, které spousta dětí už v dnešní době nezažívá,“ prozrazuje v rozhovoru MF DNES ředitelka Vikýře Martina Šípková.
Superhrdiny se pro nás stanou všechny děti, které dokážou splnit sto úkolů. Například musí přespat venku pod širákem, přebrodit řeku, překousnout žížalu, celý den si dávat k pití jen vodu, týden nepoužívat mobil ani tablet, nedívat se na televizi, navštívit pět rozhleden, rozdělat oheň nebo se jít podívat na západ a východ slunce.
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Myslíte, že to děti bude bavit? Přeci jenom slýcháme, jak jsou dnešní děti zkažené, jak jen sedí u televize, počítače, mobilu, tabletu, jak ztrácí šikovnost, zručnost, pohyblivost. Jsou podle vás jiné než generace předchozí?
Myslím si, že problém dnešní doby je možná trochu v těch mobilech. Je to obrovské zlo a děti k němu sklouzávají. Vidí to totiž u svých rodičů, kteří s těmi mobily opravdu žijí a mají je permanentně u sebe. Děti to pak chtějí dělat taky, protože chtějí být jako rodiče, chtějí zapadnout do společnosti. Proto se snažíme na našich akcích používání mobilních telefonů minimalizovat. Ale až na ty mobily se toho u dětí zase tak tolik nezměnilo.
Můžete být konkrétnější?
Tak třeba se říká, že děti dneska nedržely v ruce kladívko. Jenže já znám chlapy v mém věku, kteří ho taky viděli jen dvakrát do roka někde na dílnách ve škole. Vyrůstali v paneláku a když je táta nevzal dolů do dílničky ve sklepě, tak taky neměli šanci se něčím takovým setkat. A i proto je tu třeba Vikýř. Vidím totiž obrovskou příležitost dětem nabízet tyto věci, se kterými se dneska už moc nesetkávají, právě na našich kroužcích, akcích, táborech. Zájmové vzdělávání je podle mě v určitých směrech lepší než to, co se dítě naučí ve škole.
S jakými dětmi se vám nejlépe pracuje?
Mám ráda všechny, ale tak trochu mám slabost pro zlobivé děti. Nemusím takové ty děti, co se posadí do kouta a za tři hodiny je tam člověk najde. Já mám ráda děti, které někdo označuje jako zlobivé, ale není tomu často tak, protože mají v sobě obrovský potenciál, obrovskou energii a jde s nimi pracovat. Pokud se dobře nasměrují, tak tyto děti dokážou neskutečné věci.
Celý rozhovor naleznete zde
4 komentářů:
Pro jistotu jsem se podívala do kalendáře, zda nebyl apríl… Pedagogičtí pracovníci dávají dětem za úkol usmrcovat zvířata… Každý, kdo toto podporuje, je narušená osoba. Nemám slov :-(((
Děkuji, paní Brandtnerová! Nemusí jít o usmrcování, paní Šípková možná děti učí, aby žížalu překously v místě, odkud může zregenerovat. Nicméně souhlasím s tím, že dokazovat si "hrdinství" tím, že děti likvidují, týrají živé tvory, je "narušené", úchylné. Je otázka, nakolik jsme schopni a ochotni přijmout toto východisko třeba ohledně rybolovu. Když děti rybaří, je to stále mnohdy a mnohde považováno za ušlechtilou a přírodní aktivitu... Hezký večer!
Pane Komárku, to by tam nebylo „překousnout“. Jedná se o typickou vžitou dětskou lotrovinu, adekvátní tomu „ukrást něco v obchodě“. Tady žádný polehčující argument nepomůže. Postrádám jakýkoliv smysl takového jednání. A informaci o případné regeneraci stačí sdělit. Bylo by to stejné jako pro demonstraci urazit králíčkovi zuby, aby děti viděly na vlastní oči, že mu skutečně dorostou.
Rybaření má své etické zásady, odvozené z přirozených principů. Sportovní rybáři úlovky navíc pouštějí. Jinak je to principiálně lov, tedy získávání obživy. Ten nemusí být nutně nehumánní. Jen pro zajímavost: Ve staré Číně prý například při honitbách platilo, že lovci dali zvířatům několik možností utéct, ulovili tedy nakonec ta, co se prostě „chtěla nechat chytit“. Zabíjení či týrání pro zábavu je vždy neomluvitelné.
Týrání zvířat v dětství je také jeden ze znaků diagnózy poruchy osobnosti, tzn. psychopatie. Tedy logicky není normální motivovat ke zcela nesmyslnému půlení žížal.
Celkově lze i z jiných částí rozhovoru celkem dobře vypozorovat, že dotyčná nedosáhla pedagogické způsobilosti (jistěže má pravděpodobně formálně nějaký ten papír). Takové lidi já osobně vidím u dětí velice, velice nerada. Ze zkušenosti vím, že často hodně narušují práci zodpovědným pedagogům či výchovu rodičů. Bohužel ne vždy ostatní dokážou na takovéto situace adekvátně reagovat, protože tito lidé mají někdy jako kompenzaci své nevyzrálé osobnosti (v tomto případě jednání odpovídá nevyzrálosti pubescentnímu typu) nadprůměrnou snahu své okolí zaujmout jinak.
Já s Vámi v principu souhlasím, paní Brandtnerová, a ještě jednou děkuji za ten příspěvek. (Dát dnes lovu smysluplná pravidla je velmi obtížné, tedy alespoň v naší bohaté části světa. Ostatně sportovní rybáři také ryby nejprve zraní, způsobí jim bolest, a pak je pustí...). Hezký večer!
Okomentovat