„Zvířata zabíjíme, přestože je nechceme sníst, nezávisí na tom náš život. Usmrcujeme je, protože jsou stará nebo proto, že odjíždíme někam daleko a jsme líní najít někoho, kdo by se o ně postaral, případně lakomí, abychom jim zaplatili převoz. Zabíjet zvířata považujeme za projev lidskosti. Pokud bychom ovšem zvíře, které nejíme, posmrtně „upravili“, třeba na psí sádlo, stali bychom se vyvrheli vlastního druhu,“ píše Julie Hrstková v Hospodářských novinách.
Julie Hrstková (repro ČT) |
Hrozilo by nám, že skončíme ve vězení, stejně jako to teď hrozí účastníkům v kauze Berousek, kteří zpracovali tygry na něco, co se dá prodat. Upřímně, pokud by gram vývaru ze psích kostí stál 1500 korun, tedy tolik, co z těch tygřích, byla by na každém rohu psí vývařovna a o dodávku surovin by se bát nemusela.
Zvířata jsme rozdělili na ty pro radost, pro užitek a na ty, které my, občané vyspělé civilizace chráníme, protože je příslušníci jiných civilizací chtějí pro užitek, s nímž nesouhlasíme a který neodpovídá našim morálním hodnotám. To, že naše morální hodnoty také nemusí stát za nic, jak ukazují záběry z jatek drůbežích a jiných, nedokážeme připustit.
Text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat