Otázka smyslu by měla být v souvislosti se vším, co se týká státní maturity, centrální. Před nedávnem jsem se na České škole v článku Hodnocení maturitních slohů stále v utajení pozastavoval nad tím, proč Cermat nesmyslně odmítá zveřejnit materiály, podle kterých centrální hodnotitelé opravují maturitní písemné práce (slohovky). Lze přece považovat za normální a oprávněné, aby zájemci měli možnost seznámit se s tím, jak hodnotitelé hodnotí. Z mnoha různých důvodů, o kterých mimo jiné pojednává výše zmíněný článek. Dalo by se snad i očekávat, že Cermat takovéto informace bude zveřejňovat automaticky. Proč to nedělá, je těžko pochopitelné. Jeho důvěryhodnost a také důvěryhodnost státních maturit se tímto způsobem zcela jistě nezvyšuje.
Závěrem jedno pozitivní zjištění: Je to vyčerpávající, často se to nepodaří, ale přesto – vystupovat proti nesmyslnosti počínání některých institucí má smysl.
3 komentářů:
Vrele doporucuji pani Lukasove, aby zazalovala Cermat (a nejspis i MSMT, pokud se k nemu odvolavala a odvolani nebylo vyrizeno vcas) o nahradu skody za to, jak dlouho se musela domahat spravneho uredniho postupu. Ve vecech zadosti podle zak. c. 106/1999 Sb. uz obecne soudy zacaly takova odskodneni priznavat.
Sláva a díky za upozornění - tak přece u nás zákony fungují. Ale konečně můžeme nahlédnout do mysli strůjců státní maturity. Myslí na to, co je potřeba mít promyšlené při hodnocení písemných výkonů maturantů? A má to, na co strůjci a hodnotitelé státní maturity myslí, nějakou oporu v tom, k čemu ta maturita má být? Co vlastně se měli středoškoláci po léta učit?
Číst to, na co se hodnotitel práce dívá, co hledá, čeho si v žákově výkonu cení a co naopak považuje za vady, to by mohla být velká škola pro samotnou výuku - a o její kvalitu na SŠ nám všem přece jde.
První krok pro zadávání dobrého úkolu k práci s textem je tedy učiněn: Učitel vyjádří, sám pro sebe, co očekává, že se v práci objeví, když bude výkon dobrý. Co má v žákově díle vidět, kolik toho případně má být, co by tam vidět neměl. Tím ovšem neříká nic žákovi, ale sobě: Ujasní se mu, zda toho nechce málo nebo moc, zda to je pro tyhle žáky, které učil, takže zná jejich průpravu a připravenost. A leckdy vypluje na povrch, že formulace zadání není dost jasná, nebo že chce vidět něco, co v textu nenajdou, nebo že mohou najít hodně jiných, stejně významných prvků, takže musí své očekávání dobrého výkonu doplnit, upřesnit.
Dívejme se tedy na to, co je všecko vypsáno na https://dokumenty.cermat.cz/Sdilene%20dokumenty/R%C5%AFzn%C3%A9/o%C4%8Dek%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD/O%C4%8Dek%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_PP_2018_jaro.pdf
Někde najdeme očekávání důležitých složek, jinde asi zaváháme, proč zrovna to se má v žákově výkonu spatřit, a taky si všimneme, proč za to jsou nebo nejsou body. (Například když v úloze 3 žák projeví, že nezná, co jsou únikové hry, dostane až i jen jediný bod (to může znamenat, že nesmí k náhradě použít rozum).
Také vysvítá tu a tam, co se považuje za důležité kromě těch prvků, které patří přímo k textu (k jeho obsahu a formě), nebo k konkrétnímu zadání. Například vysvitne, že když žák využije výchozího textu - podle instrukce - jako součásti svého vlastního vyprávění, nesmí citacemi z výchozího textu podvodně naplňovat povinný rozsah svého výtvoru - použitá slova mu nebudou započítána. To ukazuje, že pro víceméně dobrodružné vypravování je zásadním prvkem - v mysli strůjců úlohy - právě počet slov", a nikoli třebas tvůrčí zpracování narativního textu.
"Zvýšenou pozornost věnujte textům, které kombinují vlastní text a pasáže z výchozího textu a nejsou příliš dlouhé (např. Včera byla ukrutná bouře. Když jsem se nalodil na Černého orla, nikdy jsem si nemyslel, že to bude tak těžké. Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Doma mám rodinu, po které se mi stýská. Ale bohužel musím vydělávat peníze, takže jsem pořád na cestách. Už je to pět dní, co jsem se nalodil na Černého orla.).
U takových textů ověřujte, zda splňují požadavky na minimální rozsah."
Tenhle poslední, namátkový příklad nám připomíná, že stále čekáme na to, až nám strůjci státní maturity začnou hlásit, jaké že jsou cíle, tedy které dovednosti, vědomosti, případně i postoje a hodnoty se vlastně osudovou zkouškou ověřují. Právě tohle jsem očekával, že ve zveřejněném materiálu uvidím - jinak ti jsou hodnotitelé maturitních prací v dost nízké až ponižující roli pouhých kontrolorů - v tom sice projeví pečlivost a místy i důvtip, ale jako profesionály je to - podle mého soudu - musí trochu urážet. Snad mají dost odbornosti na to, aby směli případně i posoudit to, co mají podle manuálu hledat, s tím, k čemu to hodnocení vlastně směřuje, o co ve vzdělávání na SŠ jde. Nemuseli by v případech méně zřejmých se uchylovat k VHT, jenž patrně vlastní utajované cíle zkoušky a podle nich pak rozhodne, ale mohli by spolehnout na svou dobrou vůli a profesionalitu. (Co je VHT, to je snadná testová úloha pro čtenáře manuálu...)
Okomentovat