Většina Čechů má vůči zdejším muslimům výhrady. Nechtějí je mít ve své blízkosti, zhruba pětina lidí by jim nezaručila takřka žádná práva. Méně se vyznavačů islámu bojí ti, kteří někoho z nich osobně znají. Vyplývá to z exkluzivního průzkumu agentury Median pro iDNES.cz.
 |
| Daniel Prokop (twitter.com) |
O málokteré menšině se v Česku šíří tolik fám, překroucených informací a emocí jako o muslimech. Zároveň povědomí o zdejších vyznavačích islámu je velmi malé. Toho využívá řada politiků a dalších veřejně známých osobností, kteří se snaží vůči muslimům rozdmýchávat strach.
Osobně nějakého muslima zná a pravidelně se s ním stýká pětina lidí. Nejčastěji jsou to kolegové v práci nebo sousedé. A právě tito respondenti mají k muslimům nejvstřícnější postoj. Méně by jim například vadil partnerský vztah jejich potomka s muslimem, muslimský kolega, lékař, soused či spolužák jejich dětí.
„Osobní znalost může trochu demytologizovat muslimy a vést k tomu, že si je člověk neztotožňuje jen s Araby a nedělá tolik generalizace ohledně islámského fundamentalismu. Ale není to na druhou stranu zase tak, že by osobní zkušenost vedla k úplné liberalizaci postojů,“ vysvětluje Daniel Prokop, analytik společnosti Median…
„Opozice vůči vzniku islámských institucí a snaha o omezení kulturní koncentrace a politické moci je možná z části pochopitelná. Ale v Česku se odmítání muslimů neprojevuje jen v popírání politických ústavních práv, ale u části společnosti i v popírání některých základních lidských práv. V průzkumu jsme objevili skupinu asi dvaceti procent opravdu silných odmítačů, která by muslimovi v Česku nedala vlastně žádná práva,“ říká Prokop.
Celý text naleznete zde
Zprávu z průzkumu naleznete zde
9 komentářů:
Většina Čechů má vůči zdejším muslimům výhrady.
Zajímalo by mě, jak se pozná, zda někdo je či není muslim. Znám docela dost lidí původem z Turecka, Chorvatska, Bosny, Předního východu, a u většiny z nich netuším, jestli vyznávají nějaké náboženství (a ani mě to nijak zvlášť nezajímá). Pokud mě v restauraci obsluhuje číšník ze Srí Lanky, jak poznám, zda je muslim, buddhista nebo nic z toho? A jestliže vedle mě bydlí sousedka, jmenuje se dejme tomu Jana Nováková, je muslimka, taky se informaci zřejmě dozvím až poté, co se více sblížíme.
Myslím, že takovéto sociologické agentury a jejich „odborné“ zkreslené výzkumy napomáhají šíření masových hysterií stejnou měrou jako někteří politici. Ono už jenom název a důvod této statistiky „Muslimové v Česku: Exkluzivní průzkum pro iDNES.cz“ hodně napovídá o kvalitě zpracování.
Jestliže někdo někomu bude upírat jakákoliv práva, je to stejně jako šíření rasové či náboženské nesnášenlivosti v rozporu s legislativou. Tím rozhodně nemyslím pouze odpůrce islámu. Protože – řekněme si na rovinu – právě monoteistická náboženství založená na své výlučnosti (křesťanství, judaismus, islám) jsou mnohdy s přiznáváním stejných práv ostatním na štíru.
Odpor není totéž co strach. Vítačské organizace a jejich podporovatelé se snaží líčit nás "xenofoby" jako že to nemáme v hlavě v pořádku, že se čehosi bojíme, přičemž k obavám nemáme rozumný důvod. ////
Nejhorší fáma a překroucená informace, která se v Česku šíří o muslimech, je, že jsou to muslimové. Tedy vyznavači věrouky, která vyžaduje nerovnost žen (včetně těch mohamedánských) a nerovnost jinověrců. ////
Paní Brandtnerová, až příště potkáte Janu Novákovou, pečlivě, ale opravdu pečlivě si ji prohlédněte. Pokud bude mít na hlavě hadr, je to mohamedánka. Ale to vy přece dobře víte a nevědomost jenom předstíráte, že? ////
Ano, pane Kocourku "pokud bude mít na hlavě hadr, je to mohamedánka"... Vy toleranci a otevřenost vůči "jinověrcům" ani nepředstíráte. Nedivil bych se, pokud by Váš případný soused muslim, z Vás měl strach...
Avšak jistě byste se divil, pane Komárek, kdyby můj případný soused muslim měl strach z Policie ČR a ze stíhání podle § 403 (tam se píše cosi o hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá náboženskou zášť). Ano, mohamedánům od státních orgánů České republiky vůbec nic nehrozí. Asi to té policii nepřipadá dost prokazatelné ... ////
Pane Kocourku, když jste tak aktivní, možná by bylo dobré poukázat (a případně podle vašich teorií o prokazatelnosti i upozornit policii) na 10-20% vyznavačů křesťanství u nás. V křesťanském desateru je totiž žena uvedena ve výčtu majetku muže, tzn. nemá stejná práva. Ono je totiž dobré si nejdříve zamést před vlastním prahem… A možná bych vám za to byla i celkem povděčná. Například v minulém roce se mi totiž stalo, že mi jeden muž křesťanského vyznání oznámil, že nemůže mít mé číslo v telefonu, jelikož jsem žena. Upřesňuji, že se to odehrálo v univerzitním prostředí. Příklad možná úsměvný, přesto ne úplně příjemná situace. Jasně, že mi došlo, že dotyčný je i celkově pitomec, který navíc v životě nic nedokázal. Ale o tom to právě je: lidé jsou různí a my je prioritně nemůžeme posuzovat podle toho, zda mají za modlu nějaké božstvo či třeba chleba s máslem.
Většina muslimek u nás, které znám, (tedy těch, u nichž vím nebo předpokládám, že islám v nějaké míře a formě vyznávají) zahalenou hlavu nenosí. Jinak musím podotknout, že s lidmi pocházejících ze zemí, kde je islám převažujícím náboženstvím, mám velmi dobré až nadstandardní zkušenosti. Totéž slyším od lidí, kteří v těchto zemích (Turecko, Omán, Sýrie…) nějakou dobu žili. Často zaznamenávám i názor, že žena je zde v partnerství a rodině mnohem více respektována, má lepší postavení, než je tomu u nás.
A co se týče výše uvedeného „pitomce“ a podobných, kteří ženy degradují nebo nějak obtěžují – někdy bych si tu burku nejraději nasadila taky.
Prvním příspěvkem jsem chtěla upozornit na to, že nejde opomíjet kvalitativní hledisko výzkumu, nelze jednoduše zprůměrovat různá data do jednoduchých odpovědí. Takový přístup navíc devalvuje sociologii jako obor. A lidé nejsou hloupí, poznají, že je něco nevěrohodné. Proto jsou takovéto rychle spíchnuté průzkumy na zakázku kontraproduktivní.
Paní Brandtnerová, na rozdíl od vás, která tvrdíte, že jste se chtěla zastat sociologie, se domnívám, že jste chtěla hlavně provokovat. A chcete to stále - viz vaše zmínka o desateru a o pitomci s telefonem. V běžně dostupných verzích desatera není nic na podporu vašeho tvrzení, a že by pitomcova motivace vycházela z jeho křesťanství pochybuji. ////
Na rozdíl od křesťanství, kde - pokud vím - nikdo neřeší, do jaké míry či formy je ta která věřící ovečka vyznává, mohamedánem lze buď být nebo nebýt, a úvahy "do jaké míry či formy" jsou z pohledu mohamedánské víry nesmyslné. Nejsem expertem na věrouku, takže v případném sporu bych vás musel odkázat na jinačí kapacity. A ty si jistě dokážete dohledat sama. A jako již prve, i zde jsem přesvědčen, že ony kapacity a jejich stanoviska znáte a zde pouze provokujete. ////
Co se týče chleba s máslem, více než nějaká modla mi vadí, když dotyčná provokuje na ulici českého města hadrem na hlavě. A očekávám, že VY se záhy přidáte. ////
A nyní k vašemu provokačnímu majstrštyku, k upozorňování policie. Upozorňoval jsem policii (například) na krádeže "za denního světla" v jistých exponovaných lokalitách (takové české no-go zóny). Policie mi naléhavě doporučila, ať se do toho hlavně nemíchám a nesnažím se ničemu zabránit. Dále jsem policii upozorňoval na případy, které mi připadaly jako evidentní porušování protikuřáckého zákona. Policie mě ujistila, že v těch věcech nemíní NIC podnikat. Takto poučen z vlastních zkušeností vás ujišťuji, že o vyznavačích křesťanství se ode mne hrdinná PČR nedozví pranic. A nedozvěděla by se, ani kdybych vám cokoli z vašich provokačních tvrzení věřil. Tedy to zbyde na vás ... ////
Pane Kocourku, zdá se, že vás provokuje i to, když muslim dýchá…
„V běžně dostupných verzích desatera není nic na podporu vašeho tvrzení…“
Platná, plná verze desatera, tedy nezkrácená do katechetické formulace: „Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
„Upozorňoval jsem policii (například) na krádeže "za denního světla" v jistých exponovaných lokalitách (takové české no-go zóny). Policie mi naléhavě doporučila, ať se do toho hlavně nemíchám a nesnažím se ničemu zabránit. Dále jsem policii upozorňoval na případy, které mi připadaly jako evidentní porušování protikuřáckého zákona.“
Mám obdobné zkušenosti s krádežemi zase u lidí z Ukrajiny. Včetně kouření pod okny.
Jeden historik v rámci svého projektu cestoval se ženou po Jižní Itálii. Na něco se ptal anglicky místního muže. Ten, když si všiml zlatých řetízků a prstýnků jeho ženy, upozornil, že by mohla být okradena. Dotyčný historik se podivil, kdože to tam krade. Dostal odpověď: No, Češi, Slováci.
Co se týče policie: nevím, jak jste na ně se svým předpojatým přístupem zapůsobil, ani já tak nemůžu posoudit věrohodnost situace, kterou popisujete. Tedy pouze obecně: Nic proti ní, ale policie neřeší, respektive nedořeší více věcí – osobní krádeže, odcizení aut apod. Já tedy neznám nikoho, komu by se například vrátil ukradený mobil nebo automobil. Týkala-li se záležitost uprchlíků, je možné, že ani neví, jak takové specifické situace řešit. Netuším. Ještě před 10-20 lety nezasahovala adekvátně v případech domácího násilí, dnes už je stav jiný. V současnosti se zase neví, co s kyberšikanou, situace se mnohdy marginalizují, podceňují. A jen pro zajímavost i srovnání: České rodině žijící v Ománu někdo vykradl byt – elektroniku, cennosti. Záležitost oznámili místní policii (možná vás to mírně překvapí, ale ta v Ománu taky existuje) a do týdne měli všechny ukradené věci zpátky.
„Na rozdíl od křesťanství, kde - pokud vím - nikdo neřeší, do jaké míry či formy je ta která věřící ovečka vyznává, mohamedánem lze buď být nebo nebýt, a úvahy "do jaké míry či formy" jsou z pohledu mohamedánské víry nesmyslné.“
No, mě se tedy skoro vždy jako jednu z prvních otázek křesťané ptají, zda jsem či nejsem věřící, popřípadě jsem-li křtěná. Tudíž to asi řeší. „Být či nebýt“ je pro ně veliký rozdíl. Zrovna u muslimů jsem se s pokládáním těchto indiskrétních otázek nesetkala, možná ojediněle. A že by většina tady nebo v domovských zemích nějak striktně a dogmaticky dodržovala korán, jsem nezaznamenala. Bavíme se o běžných lidech.
Možná byste viděl věci reálněji nemít hadr na očích. A třeba se i něco přiučil. Muži z Předního východu jsou totiž obvykle velice galantní. Což vy soudě podle vašeho posledního příspěvku zcela postrádáte. Proto také už nebudu na vaše komentáře reagovat.
Když mi paní Brandtnerová napíše, že nebude reagovat na moje komentáře, asi mi tím chce cosi sdělit. Avšak netuším co. Třeba že je na štíru s logikou? Protože kdyby jenom nereagovala, jistě bych si toho všimnul i bez onoho jejího pompézního textu. ////
A že prý muži z Předního východu jsou obvykle velice galantní. Předpokládám, že se jedná o tytéž inženýry, doktory práv a lékaře, kteří se houfně naloďují do nafukovacích člunů, aby připluli do EU zachránit tamní trh práce, zajisté bez ohledu na nějaké platné zákony. Tu jejich galantnost věřím paní Brandtnerové přibližně stejně, jako jim věřím jejich kvalifikaci, odhodlání živit se prací a mírumilovné úmysly. ////
Pro doplnění problematiky se mi dodatečně vybavil – pro případné čtenáře – ještě jeden ilustrační příklad:
Dům s několika nájemními byty, vlastník ho prodal. Nový majitel měl i stavební firmu, proto nastěhoval do dvou prázdných bytů po rodině původního vlastníka asi patnáct dělníků z Ukrajiny, Rumunska. Narychlo zrekonstruoval podkroví, přibylo dalších deset „nájemníků“. Namísto původních asi deseti obyvatel domu jich tam nyní bylo víc jak třicet. Hluk, zápach, kouření, nepořádek… Ve velmi krátké době ze společných prostor domu zmizelo vše, co nebylo doslova přibité. Původní nájemníci se snažili co nejdříve odstěhovat, to se i záhy některým podařilo. Do uvolněných bytů přibyli další dělníci… Ti se tam navíc různě střídali, nešlo tedy o stálé obyvatele. No-go zóna je odpovídající označení.
Jistě, tady už se ve více ohledech s pravděpodobností jedná o porušování zákona. Ale kdo tohle řeší? Míněno v tomto případě nájemníky i kompetentní úřady. I policie by při ohlášení nějakého incidentu nejspíš doporučila co nejdříve se odstěhovat.
A kdyby dejme tomu došlo k vykradení některého z bytů zbylých nájemníků, jak by to řešila? Pachatel by byl s vysokou mírou pravděpodobnosti nedohledatelný, odcizené věci v nenávratnu… Policie by musela teoreticky vyslechnout tehdejších více jak čtyřicet obyvatel domu, z nichž většina neumí česky vůbec nebo velmi málo. Tedy za spolupráce státem (za)placeného překladatele. S předpokládaným výsledkem, že se nic nedozví. Policie by z takového případu jistě byla „nadšená“. I díky jejímu dlouhodobému celkovému přetížení.
Tento případ „domu hrůzy“ rozhodně není ojedinělý, a zcela určitě dochází i k negativnímu dopadu na přilehlé okolí, obyvatele lokality. Podle mých tehdejších informací podporovala politiku levné pracovní síly z Východu zejména ČSSD, v jejímž čele stál M. Zeman. Tedy měřit stejným metrem.
Okomentovat