Veronika Valíková: Současný maturitní model vysává z tvořivých učitelů zbytky energie a nadšení

„Obecně by tvorba češtinářských maturitních modelů mohla přinést oživení a inspiraci do stojatých vod českého školství a dát příležitost těm učitelům, kterým nevyhovuje současná unifikace a státní direktiva, jež ostatně rodnému jazyku a literatuře neprospívaly nikdy. Vzdělání našich dětí by tím jistě neutrpělo – ba právě naopak. Současný maturitní model, který učí studenty psát vzorové školní charakteristiky či zprávy z akcí, jichž se neúčastnili, a učit se rozbory dvaceti děl, který vysává z tvořivých učitelů zbytky energie a nadšení, mu škodí mnohem více,“ píše Veronika Valíková, středoškolská učitelka češtiny a mluvčí Společnosti učitelů českého jazyka a literatury (SUČJL). V komentáři pro iDNES vysvětluje, jak by mohla vypadat maturity z češtiny.

Veronika Valíková (archiv autorky)

Valíková mimo jiné píše:

Nejméně je v médiích propírána ústní maturita, na kterou není tolik vidět. Ta je čím dál více svazována školními seznamy četby, v nichž se orwellovsky seškrtávají tituly, což limituje především gymnázia. Průběh ústního je v rukou češtináře, který ovšem musí bodovat podle tabulky Cermatu v sedmi kritériích. Proto se mnozí studenti místo literární historie, z níž jsme maturovali my starší, učí nazpaměť analýzy textu spolu s literárněvědnými pojmy. Čtenářství tento maturitní model neposiluje, spíše naopak, a ze střední školy si pak nemálo maturantů odnáší pocit, že „výuka literatury“ je jakási podivná pavěda, určená k otravování studentů. Což je veliká chyba.

SUČJL navrhuje, aby si stát ponechal kontrolu nad znalostmi budoucích maturantů ve formě klouzavého testu, který by studenti mohli psát od předposledního ročníku ve čtyřech termínech (podzim, jaro), na tři pokusy.

Test by se měl týkat především praktického používání jazyka (pravopis s interpunkcí; základní skladba a stylistika, respektive konkrétní jazykové problémy, nikoli pojmy; porozumění textu). Součástí testu by mohl být krátký, jasně daný strukturovaný útvar (formální dopis, jednoduché zamyšlení s argumentací), opravovaný centrálně. Pokud by student prokázal, že ovládá jazyk a dokáže slušně napsat jednoduchý text, mohl by být připuštěn k maturitě.

Samotná maturita z češtiny by pak měla být vrácena do kompetence škol s tím, že by se zachovaly dvě části zkoušky – písemná a ústní. Některé školy by se vrátily k dlouhým čtyřhodinovým slohům, jiné by kupříkladu zvolily práci s informacemi, popis situace či problému a návrh na jeho řešení. Ústní, literární část by mohla odpovídat směřování školy – někde by si ponechali rozhovory o jedné knize, jinde by zvolili tematické či žánrové otázky, při nichž se ukáže studentova sečtělost a schopnost myslet v souvislostech. Součástí maturit by mohla být i obhajoba delší práce, která v současnosti funguje u maturit profilových.

Celý text naleznete zde