Vadí mi, že musím děti známkovat. Ty méně úspěšné to demotivuje, říká vítězka české Global Teacher Prize

„Nerada předávám dětem hotové poznatky, pravdy, které by si měly zapamatovat. Daleko důležitější je pro mě jejich přemýšlení, diskuze, hledání důkazů a argumentů. Snažím se, aby se na všechno snažily přijít nejdřív sami. Jsme sice úplně obyčejná státní škola, ale moje děti chodily do montessori školky a montessori motto „pomoz mi, abych to dokázal sám“ je pro mě opravdu zásadní. Nedělat ty věci za ně, vést je k tomu, že oni jsou odpovědní za svoje vzdělání a za svůj život,“ říká vítězka českého národního kola Global Teacher prize Kateřina Vrtišková v rozhovoru pro server Rodiče vítáni.

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

To je pro učitele možná těžké…

Je to těžké pro rodiče a je to těžké i pro učitele. Ti mají často pocit, že jsou zodpovědní třeba za to, jestli děti udělají přijímačky na střední školu. Já jsem přesvědčená, že moje zodpovědnost je naučit je, aby si uměly sami poradit. Ale není mojí povinností do nich nahustit vědomosti.

Ten způsob vyučování je váš, nebo se tak učí na celé vaší škole?

Učím tak jen já, ale kolegyně se pomalu inspirují. Teď to přebírá moje párová kolegyně v ročníku a taky ji to hrozně baví a přijde jí to smysluplné a užitečné. Vy jste tak učila vždycky? Ne, postupně jsem se k tomu dopracovala. Co vidím, slyším, přečtu si… Inspiruju se, kde se dá. Proto mě překvapilo, že jsem zvítězila, protože inspirativních učitelů je spousta a já hodně odkoukávám.

Jste teď oficiálně nejlepší česká učitelka pro letošní rok – máte ještě nějaké fígly pro začínající učitele?

Nejdůležitější je respekt k dětem. To asi není fígl, to si musí člověk ujasnit sám v sobě. Každé dítě je osobnost, a musíme mít na paměti, že i když dělá něco, co nás štve, nedělá to naschvál, má k tomu nějaký důvod. Je potřeba se dětem přiblížit a ten důvod se snažit najít.

Co je to hlavní, co byste chtěla dětem předat?

Chtěla bych, aby si z každé hodiny odnesly něco do života. A nemusí to být nutně „učivo“. Každý si odnese to, co pobere. Proto mi vadí, že musím děti známkovat. Myslím, že ty, které nejsou zrovna úspěšné, to demotivuje. Snažím se alespoň k známce co nejčastěji připsat slovní komentář, aby věděly, co se jim daří, kde mají rezervy, jak na nich zapracovat. Učíme se, že chyba nevadí, když se z ní dovedu poučit.

Celý rozhovor naleznete zde